František Jiroudek
František Jiroudek (17. února 1914 Lhota u Semil[1] – 15. června 1991 Praha) byl český malíř, grafik, scénický výtvarník a vysokoškolský pedagog.
| František Jiroudek | |
|---|---|
| Narození | 17. února 1914 Lhota  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. června 1991 (ve věku 77 let) Praha  Československo |
| Povolání | pedagog, malíř, učitel, grafik, ilustrátor, scénograf a umělecký pedagog |
| Manžel(ka) | Kamila Jiroudková (1915-1976) |
| Ocenění | národní umělec (1976) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se ve Lhotě u Semil, ale již roku 1920 se rodina se služebním přeložením otce přestěhovala na Slovensko, na Spiš a později do Liptova. Po maturitě studoval v letech 1934-1935 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, krátce na ČVUT, odkud odešel na Akademii výtvarných umění, kde v letech 1935–1939 studoval malířství v ateliéru profesora Williho Nowaka, který se stal jeho celoživotním přítelem. Roku 1937 byly tři jeho školní práce vybrány na přehlídku československého umění v Neapoli.
Jako malíř debutoval v roce 1940 se skupinou Sedm v říjnu, s níž vystavoval i později. Zprvu se věnoval portréut, aktu, figurálním kompozicím i krajinomalbě. V roce 1941 byl přijat za člena SVU Mánes.
Za druhé světové války po otcově smrti v letech 1940-1942 žil s matkou v Ostravě, kde se věnoval scénickým a kostýmním návrhům pro divadlo. Vytvořil též několik obrazů z divadelního života a divadelních tragédií. Po válce do jeho díla pronikl vliv barevnosti a dramatické kompozice krajin postimpresionisty Pierra Bonnarda. Jiroudek se začal specializovat na krajinomalbu velkých formátů, u které zůstal v dalších obdobích svého dlouhého tvůrčího života.
V 60. až 80. letech vytvořil několik desítek monumentálních maleb, krajinomaleb i figurálních kompozic, které vystavoval na souborných výstaváchː v roce 1971 v Praze v Galerii Václava Špály, v roce 1974 na zámku v Mělníku a v roce 1975 v Severočeské galerii v Litoměřicích.
Od roku 1954 s manželkou, překladatelkou Kamilou Jiroudkovou (1915-1976) žil a tvořil také v Malém Liběchově na Mělnicku, ve viničním domku nad vinicí Trojslava.[2] V letech 1981-1991 měl stálou expozici svého díla ve velkém sále 2. patra zámku v Mělníku, ta symbolicky skončila s jeho smrtí a s restitucí zámku v roce 1991.
Dílo
editovatSvými díly je zastoupen v Českém muzeu výtvarného umění v Praze, v Galerii hl. m. Prahy, v Národní galerii v Praze, v několika českých krajských či oblastních galeriích, v Ermitáži v Petrohradu, v Puškinově muzeu v Moskvě, v Albertinu v Drážďanech, v Národní galerii v Sofii, na radnici města Lyngby v Dánsku, v galerii umění v Torontu.
Pedagog
editovatOd roku 1961 byl na Akademii výtvarných umění asistentem v ateliéru přípravné malby, od roku 1962 docentem a posléze profesorem. Vedl ateliér figurální malby a krajinomalby. V letech 1970-1976 zastával také funkci rektora. Jeho ateliérem v letech 1962-1976 prošlo 45 žáků, mezi úspěšné absolventy patřili Petr Šmaha, Rudolf Riedelbauch, František Hodonský, Josef Steklý, Dalibor Říhánek, Marie Blabolilová, Jiří Sozanský, Jiří Peca, Václav Špale či Michal Ranný.[3]-
V letech 1982–1987 vykonával funkci místopředsedy SČSVU a SČVU.
Oceňovaný postoj
editovatByl levicově angažován. V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před volbami do Národního shromáždění v květnu 1946.[4] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[5] Později podepsal prokomunistickou výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[6] V lednu 1977 podpořil stávající režim podpisem Anticharty. Za své postoje byl režimem oceňován.
Ocenění
editovat- 1963 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda
- 1964 – zasloužilý umělec
- 1976 – národní umělec[7]
- 1978 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda[8]
- 1979 – Řád práce
- 1984 – Řád Vítězného února
[9]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ https://cs.isabart.org/person/82
- ↑ KILIÁN Jan, Dějiny Liběchova. Liběchov 2011
- ↑ KOTALÍK, Jiříː Almanach Akademie výtvarných umění v Praze (1799-1979). AVU a NG Praha 1979, s. 74, 117-118
- ↑ Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1
- ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.
- ↑ Kulturní pracovníci v rozhodující chvíli: Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-04]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
- ↑ Noví národní umělci. Rudé právo. 5. 5. 1976, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Malířské hymny o rodné zemi. Rudé právo. 14. 6. 1978, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Přehled výtvarných umělců: nositelé čestného titulu nár. a zasloužilý umělec, řádů, státních vyznamenání a cen. Praha: Dílo, 1988, s. 13.
Literatura
editovat- BERKA, Čestmír. František Jiroudek. Praha: Odeon, 1980. (Umělecké profily).
- KOTALÍK, Jiří. František Jiroudek. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1959. (Současné profily).
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. (A-M), Anděla Horová (editorka). Academia Praha 1995, s. 325 (autor hesla Jan Poš).
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Jiroudek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Jiroudek
