Germánské náboženství

Germánské náboženství označuje soubor věrských představ a praktik Germánů od doby železné do přijetí křesťanství během středověku. Běžně se také nazývá germánské pohanství. Spíše než o jednotné náboženství se jednalo o systém vzájemně úzce provázaných náboženských představ a praktik, který se jako takový skládal z jednotlivých věřících, rodinných tradic a regionálních kultur v rámci celého germánského náboženství. Germánské jazyky slovo pro náboženství ani neznaly, ve staré severštině bylo opisováno výrazem siðr „obyčej“. Jeho důležitou součástí byla mytologie, z níž je nejvíce známa jedna její regionální forma – severská mytologie.

Germánský zlatý brakteát z doby stěhování národů pravděpodobně zobrazující Wodana

Germánské náboženství bylo polyteistické, stejně jako ostatní indoevropská náboženství. Nejvíce dokladů existuje o jeho severské formě, méně pak o náboženství kontinentálních Germánů a anglosaském náboženství. Od 19. století se objevují snahy o obnovu těchto tradic, od druhé poloviny 20. století nazývané germánské novopohanství.

Literatura

• EWING, Thor. Gods and Worshippers in the Viking and Germanic World. [s.l.]: The History Press, 2008. ISBN 978-0752435909. 

• LECOUTEUX, Claude. Přízraky a strašidla středověku. Praha: Volvox Globator, 1997. ISBN 80-7207-059-2. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Germánská mytologie na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph721299 PSH: 7943