Gibon Müllerův
Gibon Müllerův (Hylobates muelleri) je druh gibona z čeledi gibonovití (Hylobatidae) a rodu gibon (Hylobates). Druh popsal William Charles Linnaeus Martin v roce 1841. Je endemitem ostrova Borneo a většinu dne tráví na stromech, ze kterých málokdy slézá na zem. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je ohroženým druhem.
 Gibon Müllerův | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | placentálové (Placentalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Haplorhini |
| Infrařád | opice (Simiiformes) |
| Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
| Nadčeleď | hominoidi (Hominoidea) |
| Čeleď | gibonovití (Hylobatidae) |
| Rod | gibon (Hylobates) |
| Binomické jméno | |
| Hylobates muelleri (Martin, 1841) | |
 Rozšíření gibona Müllerova (žlutě) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt
editovatGibon Müllerův je endemitem ostrova Borneo.[2] Vyskytuje se v jihovýchodní části Kalimantanu přibližně jižně od řeky Mahakam a východně od řeky Barito.[3] Pod gibona Müllerova bývají řazeny i poddruhy abboti a funereus, které však Mezinárodní svaz ochrany přírody klasifikuje spíše jako samostatné druhy. Pokud jsou pod gibona Müllerova řazeny i tyto poddruhy, obývá ostrov celý, s výjimkou jihozápadní části.[4]
K životu dává přednost tropickým stálezeleným pralesům, především v nížinách a nižších horských oblastech.[4][5] Žije až do výšek 1700 m n. m.[6]
Popis
editovatDélka těla tohoto primáta se pohybuje mezi 44 až 63,5 cm a váží 4 až 8 kg. Ocas nemá.[4] U tohoto druhu není znám výrazný pohlavní dimorfismus.[4] Srst má šedohnědé zbarvení, může dosahovat různých odstínů. Obočí bývá například krémové až bílé.[5] Speciálně adaptovaný palec, který spíše vyrůstá ze zápěstí spíše než z dlaně ruky, mu umožňuje vykonávat různé rozšířené možnosti pohybu.[4] Na jedno zhoupnutí může ve stromoví gibon Müllerův překonat vzdálenost až 3 m.[2] Tento druh má velké špičáky.[4]
Chování
editovatGibon Müllerův je stromový druh, na zem slézá jen málokdy a také se vyhýbá otevřené vodě. V korunách stromů se pohybuje pomocí brachiace, na zemi chodí s rukama nad hlavou, aby udržel rovnováhu. Denně tento druh překoná vzdálenost až 850 m. Je denní a aktivní zhruba 8 až 10 h. Obvykle lze spatřit skupinky 3 nebo 4 opic. Samotáři jsou také běžní – jedná se o jedince, kteří byli vyhoštěni z rodiny a hledají nové území. Teritorium má průměrně rozsah 34,2 ha a samci si jej vymezují táhlým voláním, někdy též fyzickým střetem.[4] Samci obyčejně volají ještě před východem slunce, samice se k nim po východu přidávají. Studie zvuků hybridů gibona Müllerova a gibona lar ukázala, že samice volaly odlišně než původní druhy, ale volání samců se podobalo gibonu lar, avšak s několika zvukovými prvky jedinečnými pro gibona Müllerova.[7] Jídelníček tohoto druhu tvoří především různé plody, jako například fíky, v menší míře listy.[4]
Rozmnožování
editovatTento druh je monogamní a páření může probíhat po celý rok, obvykle potomstvo plodí jednou za 2–3 roky. Estrální cyklus trvá asi 28 dní, neobjevují se výrazné otoky genitálií. Samice dává samci najevo náklonnost a ochotu se pářit prohýbáním se dopředu, pokud nemá o kopulaci zájem, samce ignoruje nebo se stáhne. Po zhruba 7 měsících březosti se samici narodí jedno mládě, které je po dvou letech odstaveno od mateřského mléka. Pohlavní dospělosti je u samců i samic dosaženo po 8 až 9 letech. Dle porovnávání věku s jinými gibony rodu Hylobates se tento druh může dožít ve volné přírodě i 25 let, v zajetí to může být ještě podstatně déle.[4]
Ohrožení
editovatNa světě žije přibližně asi 80 000 až 100 000 gibonů Müllerových. Nebezpečí představuje odlesňování pro vytváření plantáží palmy olejné (Elaeis guineensis) či těžbu dřeva, jakož i lesní požáry, čímž tento druh přichází o své přirozené prostředí. Gibon je také nezákonně loven pro maso a pro obchod se zvířaty. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ho zařadil jako ohrožený druh.[3]
Gibon Müllerův je zapsán na seznam CITES I. a vyskytuje se v řadě chráněných rezervací, jako je Národní park Kutai nebo Národní park Betung-Kerihun.[6]
Přirození nepřátelé
editovatPredace na gibonech Müllerových nebyla zaznamenána. Největší nebezpečí patrně představují stromoví hadi a draví ptáci.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b MATTHEWS, Rupert. Obrazová encyklopedie ZVÍŘATA. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. 78 s. ISBN 80-7181-999-9. S. 17.
- ↑ a b Marshall, A.J., Nijman, V. & Cheyne, S.M. 2020. Hylobates muelleri. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T39888A17990934. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-2.RLTS.T39888A17990934.en. Accessed on 03 March 2022.
- ↑ a b c d e f g h i j BRUENING, Sandra; BRUENING, Sandra. Hylobates muelleri [online]. Animal Diversity Web, 2002 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Bornean Gibbon (Hylobates muelleri) [online]. Safeproject.net [cit. 2016-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-21. (anglicky)
- ↑ a b Hylobates muelleri [online]. Iucn Red List of Threatened Species, 2015.4 [cit. 2016-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TENAZA, Richard. Songs of hybrid gibbons (Hylobates lar × H. muelleri). American Journal of Primatology. 1985, čís. 8, s. 249–253. Dostupné online. DOI 10.1002/ajp.1350080307. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu gibon Müllerův na Wikimedia Commons 
Taxon Hylobates muelleri ve Wikidruzích