Hans-Georg Gadamer
Hans-Georg Gadamer, (11. února 1900, Marburg – 13. března 2002, Heidelberg) byl německý filosof 20. století, fenomenolog a žák M. Heideggera. Proslavil se bádáním o antické filosofii, o jazyce a estetice a zejména o filosofické hermeneutice.
Hans-Georg Gadamer | |
---|---|
Narození | 11. února 1900 Marburg |
Úmrtí | 13. března 2002 (ve věku 102 let) Heidelberg |
Místo pohřbení | Heidelberg |
Povolání | filozof a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Vratislavská univerzita (1918–1919) Marburská univerzita (1919–1922) Marburská univerzita |
Témata | filozofie, estetika, ontologie, epistemologie a jazyk |
Významná díla | Truth and Method The Relevance of the Beautiful and Other Essays |
Ocenění | Reuchlin Award (1971) Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (1976) Hegelova cena (1979) Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu (1979) Cena Karla Jasperse (1986) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Käte Gadamer |
Rodiče | Johannes Gadamer |
Vlivy | Martin Heidegger Platón Aristotelés Immanuel Kant Georg Wilhelm Friedrich Hegel … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatGadamer se narodil v Marburgu v Hesensku. Jeho otec, profesor chemie a později rektor tamní univerzity, vedl syna k přírodním vědám, Gadamer však odešel do (tehdy německé) Vratislavi, kde studoval filosofii. Po návratu do Marburgu studoval u novokantovců P. Natorpa a Nicolai Hartmanna a roku 1922 promoval prací o Platónovi. Potom odešel do Freiburgu k mladému M. Heideggerovi, kde jeho spolužáky byli Leo Strauss, Karl Löwith a Hannah Arendtová. S Heideggerem odešel na univerzitu v Marburgu, kde se roku 1929 habilitoval prací Platónova dialektická etika a přednášel.
V letech 1939-1947 byl řádným profesorem v Lipsku a v roce 1945 děkanem filosofické fakulty. S nacistickým režimem sice vycházel, nebyl však aktivním nacistou, proto byl ve funkci potvrzen i po konci války a v roce 1946 byl zvolen rektorem.[1] Vzhledem k politickému vývoji v tehdejší sovětské zóně odešel do Frankfurtu a roku 1949 převzal katedru filosofie po Karlu Jaspersovi v Heidelbergu, kde zůstal i po svém emeritování v roce 1968.
Dílo
editovatGadamer napsal řadu prací o antické filosofii, o filosofii jazyka a o estetice, proslavil se však velkou prací Pravda a metoda (Wahrheit und Methode) z roku 1960. Téma „rozumění“ a filosofické hermeneutiky naznačil už Heidegger, teprve Gadamer je však zpracoval. Postavil se jednak proti názorům, které chtěly i v humanitních vědách zavést přírodovědecký způsob argumentace a dokazování, jednak proti starší hermeneutice Friedricha Schleiermachera a Wilhelma Diltheye, která chápala interpretaci jako vcítění, návrat k myšlenkám původního autora. Gadamer naproti tomu rozvinul myšlenku „hermeneutického kruhu“: ke každému textu člověk už přistupuje s jistým „před-porozuměním“, které se během četby kriticky mění, protože dochází ke „splývání horizontů“ a obzor čtenáře se rozšiřuje o čtené.
Význam a vliv
editovatTéma hermeneutiky, nauky o rozumění, se později ukázalo jako velmi aktuální v souvislosti s globalizací a setkáváním kultur. Gadamer tak měl veliký vliv na řadu současných filosofů, evropských i amerických: k jeho žákům se hlásí například Gianni Vattimo, Richard Rorty, Günther Figal nebo Jean Grondin, s velkou úctou o něm hovořil například Paul Ricoeur a Jürgen Habermas. Gadamer dostal mnoho vyznamenání a čestných doktorátů, mimo jiné i čestný doktorát filosofie Univerzity Karlovy (1996). K jeho stým narozeninám se do Heidelbergu sjely stovky významných osobností z celého světa.
České překlady
editovat- H.-G. Gadamer, Pravda a metoda. Praha 2009
- H.-G. Gadamer, Problém dějinného vědomí. Praha 1994
- H.-G. Gadamer, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem. Praha 1994
- H.-G. Gadamer, Člověk a řeč. Praha 1999
- H.-G. Gadamer, Aktualita krásného. Praha 2003
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans-Georg Gadamer na německé Wikipedii.
- ↑ Metzler Philosophen-Lexikon. Stuttgart 1995. Heslo Gadamer, str. 298n.
Literatura
editovat- J. Grondin, Úvod do hermeneutiky. Praha 1997
- P. Pokorný (vyd.), Hermeneutika jako teorie porozumění. Praha 2006
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans-Georg Gadamer na Wikimedia Commons
- Osoba Hans-Georg Gadamer ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hans-Georg Gadamer
- Heslo Gadamer ve Stanford Encyclopedia - en
- Chronologie - de
- Gadamerova bibliografie - de