Imunoglobulin G
Imunoglobulin G (IgG) je se svým 75% zastoupením mezi sérovými imunoglobuliny nejhojnější třídou protilátek v krvi a tkáňovém moku savců a podílí se na vytváření imunity organismu.[1] Z biochemického hlediska se jedná o globuliny (ve vodě rozpustné komplexní proteiny kulovitého tvaru), složené ze dvou identických lehkých a těžkých řetězců, uspořádaných do tvaru písmene Y. Molekuly IgG jsou syntetizovány a secernovány plazmatickými buňkami.
Funkce
editovatHlavní funkcí IgG je vazba na antigen a je tudíž jednou z hlavních součástí humorální složky imunitní odpovědi. Umožňuje pevnou adhezi mezi fagocytem a fagocytujícím objektem, a to zejména v placentě, kterou je schopen procházet. Vytváří obranyschopnost fetu v období, kdy jeho vlastní imunitní mechanismy nejsou dostatečně vyvinuty. Dále snadno proniká do extravasálních prostor (intersticium), kde neutralizuje bakteriální toxiny. Průměrná koncentrace IgG v lidské plazmě činí 15 mg/ml (rozmezí 7 – 16 mg/ml[2][3]).
Testováním IgG z krve nelze určit alergie,[4][5] ačkoliv někteří lékaři slibují tímto způsobem např. diagnostiku potravinových alergenů.
Struktura
editovatImunoglobuliny třídy G jsou biomolekuly, vážící kolem 150 kDa, skládající se ze čtyř peptidových řetězců; dvou těžkých třídy γ, vážících kolem 50 kDa a dvou lehkých, s hmotností přibližně 25 kDa. IgG má tetramerní kvartérní strukturu. Řetězce imunoglobuliny jsou mezi sebou spojeny disulfidickými můstky.
Podtřídy
editovatU člověka se vyskytují celkem 4 podtřídy imunoglobulinu G, očíslované podle jejich relativního zastoupení v krevním séru: IgG1 (nejhojnější), IgG2, IgG3, IgG4.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ZLÁMALOVÁ, Lenka. Imunolog Svoboda: Když má člověk dost IgG protilátek, není třeba se očkovat. echo24.cz [online]. 2022-09-18 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online.
- ↑ DATI, Francesco, a kol. Consensus of a group of professional societies and diagnostic companies on guidelines for interim reference ranges for 14 proteins in serum based on the standardization against the IFCC/BCR/CAP reference material (CRM 470). S. 517–520. European Journal of Clinical Chemistry and Clinical Biochemistry [online]. 1996 [cit. 2020-03-24]. Roč. 34, čís. 6, s. 517–520. Dostupné online. PMID 8831057.
- ↑ Metody - Hladiny IgG, IgA a IgM [online]. Ústav imunulogie a alergologie FN Plzeň [cit. 2020-03-24]. Dostupné online.
- ↑ American Academy of Allergy, Asthma, and Immunology. Five Things Physicians and Patients Should Question [online]. American Academy of Allergy, Asthma, and Immunology [cit. 2012-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Cox L, Williams B, Sicherer S, Oppenheimer J, Sher L, Hamilton R, Golden D. Pearls and pitfalls of allergy diagnostic testing: report from the American College of Allergy, Asthma and Immunology/American Academy of Allergy, Asthma and Immunology Specific IgE Test Task Force. Ann. Allergy Asthma Immunol.. 2008, s. 580–92. DOI 10.1016/s1081-1206(10)60220-7. PMID 19119701.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Imunoglobulin G na Wikimedia Commons
