Italské historické státy

Území dnešní Itálie bylo po zhroucení Západořímské říše v roce 476 a následných barbarských nájezdech, až do doby sjednocení Itálie v roce 1860, konglomerací městských států, republik a dalších nezávislých entit.

Následující seznam zahrnuje italské státy této éry:

Raný středověk

Ostrogótská říše
Langobardské království
Ravennský exarchát (součást Byzantské říše)
Kartaginský exarchát (součást Byzantské říše)
Sicilská thema (součást Byzantské říše)
Beneventské vévodství
Papežský stát
Středověké Italské království (součást Svaté říše římské)
Italský katepanát (součást Byzantské říše)

Vrcholný středověk

Politická mapa Itálie v roce 1000

Politická mapa jižní Itálie v roce 1112

Státy Svaté říše římské

Italské království (zvané též Lombardské království)
Toskánská marka
Veronská marka
Marka Treviso
Ivrejská marka
Turínská marka
Monferatská marka
Janovská marka
Akvilejský patriarchát (včetně Furlanské a Istrijské marky)
Vévodství Spoleto
Biskupství brixenské
Tridentské biskupství
Savojské hrabství
Gorické hrabství
Markrabství Saluzzo
Markrabství Ceva
Markrabství Incisa
Finalské markrabství

Státy jižní Itálie

Judikáty sardinské

Ostatní státy

Pozdní středověk

Itálie v roce 1494, před vypuknutím první italské války

Po italských válkách (1494–1559)

Habsburské državy v Evropě v době abdikace Karla V.,
mapa z Cambridge Modern History Atlas, 1912

Mírové smlouvy z Cateau-Cambrésis mezi Alžbětou I. a francouzským králem Jindřichem II. ze 2. dubna a Jindřichem II. a Filipem II. Španělským ze 3. dubna 1559 v Le Cateau-Cambrésis mj. zavázaly Francii k navrácení Piemontu a Savojska savojskému vévodovi, a Korsiku Janovské republice. Ještě významnějším bodem smlouvy bylo potvrzení přímé španělské vlády na Milánem, Neapolí, Sicílií, Sardinií a státem Presidi, a nepřímé vlády (skrze nadvládu nad Toskánskem, Janovem a dalšími menšími státy) severní Itálie. Přirozeným spojencem byl také papež. Jedinými skutečně nezávislými entitami na Apeninském poloostrově tak byly pouze Savojské vévodství a Benátská republika.

Papežský stát
Neapolské království (pod nadvládou španělských Habsburků)
Sicilské království (pod nadvládou španělských Habsburků)
Sardinské království (pod nadvládou španělských Habsburků)
Savojské vévodství
Milánské vévodství (pod nadvládou španělských Habsburků)
Mantovské vévodství
Parmské vévodství a piacenzské
Ferrarské vévodství
Vévodství Modena a Reggio (v personální unii s Ferrarou)
Vévodství florentské (povýšeno na Toskánské velkovévodství v roce 1569)
Urbinské vévodství
vévodství Castro (v personální unii s Parmou)
Brixenské knížecí biskupství
Tridentské knížecí biskupství
Piombinské knížectví
Monacké knížectví
Monferatské markrabství (povýšeno na Monferatské vévodství v roce 1574, v personální unii s Mantovou)
Markrabství Masseranské (povýšeno na Masseranské knížectví v roce 1598)
Markrabství Sabbioneta (povýšeno na vévodství Sabbioneta v roce 1577)
Finalské markrabství
Markrabství Massa (povýšeno na knížectví Massa v roce 1568)
Markrabství Carrara (v personální unii s Massou)
Markrabství Castiglione (povýšeno na knížectví Castiglione v roce 1609)
Markrabství Torriglia
Fosdinovské markrabství
Markrabství Bastia
Guastallské hrabství
hrabství Mirandola
hrabství Montechiarugolo
hrabství Correggio (povýšeno na knížectví Correggio v roce 1616)
hrabství Novellara
hrabství Pitiglianské
hrabství Tende
hrabství Santa Fiora
Benátská republika
Janovská republika
Lukánská republika
Raguská republika
Sanmarinská republika
Nolinská republika
Senarická republika
Kospajská republika
Malta (pod vládou johanitů)

Po válce o španělské dědictví (1701–1714)

Politická mapa Itálie v roce 1796

Po ujednáních utrechtského míru se španělské državy ve Evropě rozdělily. Savojskému vévodství v Itálii připadla Sicílie a části Milánského vévodství, zatímco Karel VI. (arcivévoda rakouský) získal Neapolské království, Sardinii a kus Milánského vévodství spolu s dalšími menšími státy.

Papežský stát
Neapolské království (pod nadvládou Habsburské monarchie do roku 1734)
Sicilské království (pod nadvládou Savojska v letech 1714 až 1720, Habsburské monarchie v letech 1720 až 1734, poté v personální unii s Neapolí)
Sardinské království (pod žezlem Habsburské monarchie v letech 1714 až 1720, poté v personální unii se Savojskem)
Toskánské velkovévodství
Savojské vévodství
Milánské vévodství (pod žezlem Habsburské monarchie)
Mantovské vévodství (pod žezlem Habsburské monarchie)
Vévodství parmské a piacenzské (pod žezlem Habsburské monarchie v letech 1734 až 1748)
Guastallské vévodství (v personální unii s Parmou v letech 1748)
Vévodství Modena a Reggio
Vévodství Massa a Carrara (od roku 1731 v personální unii s Modenou)
Vévodství Mirandola (od roku 1710 v personální unii s Modenou)
Brixenské knížecí biskupství
Tridentské knížecí biskupství
Masseranské knížectví
Knížectví Torriglia
Piombinské knížectví
Monacké knížectví
Fosdinovské markrabství
Markrabství Bastia
Benátská republika
Janovská republika
Lukánská republika
Sanmarinská republika
Raguská republika
Nolinská republika
Senarická republika
Kospajská republika
Korsická republika
Malta (pod vládou johanitů)

Během napoleonské nadvlády (1792–1815)

Politická mapa Itálie v roce 1810

Republiky přidružené k revoluční Francii

Klientské státy Prvního Francouzského císařství

Ostatní státy

Sardinské království
Sicilské království
Anglo-korsické království
Knížectví Elba (nedědičná monarchie za Napoleonova exilu)
Sanmarinská republika
Kospajská republika

Od Restaurace po Risorgimento

Politická mapa Itálie v roce 1843

Po porážce napoleonské Francie byl roku 1815 svolán Vídeňský kongres, který měl přepsat mapu evropského kontinentu. V Itálii byl kongresem obnoven přednapoleonský stav nezávislých vlád, byť přímo řízených nebo silně ovlivněných hlavními evropskými mocnostmi, zejména Rakouskem. Kongres také ukončil existenci dvou republik: Janov byl anektován Sardinií a Benátky spojeny s Milánem do nového království v rámci Rakouského císařství. Boj za sjednocení Itálie byl vnímán především jako agitace proti habsburskému rodu, neboť Rakousko přímo ovládalo převážně italskojazyčnou severovýchodní část dnešní Itálie a zároveň bylo největší silou proti sjednocení. Rakouské císařství energicky potíralo nacionalistické nálady na Apeninském poloostrově, podobně jako jinde na svých územích.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of historic states of Italy na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské historické státy na Wikimedia Commons