John Gibson Lockhart
John Gibson Lockhart (12. června 1794, Cambusnethan, Skotsko – 25. listopadu 1854, Abbotsford, Skotsko) byl britský literární kritik, životopisec, spisovatel, překladatel a básník. Jeho nejznámějším dílem je The life of Sir Walter Scott - životopis Lockhartova tchána sira Waltera Scotta, skotského básníka, spisovatele a klíčové osobnosti světového romantismu.
| John Gibson Lockhart | |
|---|---|
 John Gibson Lockhart | |
| Narození | 14. července 1794 Cambusnethan House |
| Úmrtí | 25. listopadu 1854 (ve věku 60 let) Abbotsford |
| Místo pohřbení | Opatství Dryburgh |
| Alma mater | Balliolova kolej Edinburská univerzita Glasgowská univerzita |
| Povolání | jazykovědec, advokát, překladatel, spisovatel, romanopisec, novinář a životopisec |
| Choť | Charlotte Sophia Lockhart (od 1820)[1] |
| Děti | Charlotte Harriet Jane Lockhart[2] |
| Příbuzní | Mary Monica Hope-Scott[2] a Walter Michael Hope-Scott[2] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatDětství a mládí
editovatJohn Gibson Lockhart se narodil na faře ve skotském Cambusnethan (dnes Wishaw, Lanarkshire) do rodiny presbyteriánského pastora Johna Lockharta a Elizabeth Lockhartové, rozené Gibsonové, jež byla dcerou pastora z Edinburghu.[3] Bohužel o Dr. Johnu Lockhartovi toho není známo mnoho, Elizabeth Gibsonová byla obdařená krásou i intelektem a oboje po ní podědilo její první dítě, jímž byl právě John Gibson Lockhart. Celkem měli Lockhartovi jedenáct dětí, ale bohužel pět z nich zemřelo v raném dětství. John Gibson Lockhart neprožíval typické dětství, neměl mnoho možností hrát si s vrstevníky, protože po nemoci (pravděpodobně se jednalo o záškrt) v lednu roku 1803 ohluchl na jedno ucho a to ho společensky omezovalo po celý život. Učitelé na Lockharta vzpomínali jako na vynikajícího žáka a studenta, jehož předností nebyla ani tak dobrá paměť či pilná příprava, nýbrž pronikavý intelekt a literární i jazykový talent. Chlapecké zábavy Lockharta nezajímaly, nepral se, nehrál si na vojáky, volný čas trávil s knihami a péčí o mladší sourozence.
Již ve dvanácti letech vyměnil střední školu v Glasgowě za univerzitu v témže městě, zvítězil v několika soutěžích ve skládání veršů ve staré řečtině a vzápětí byl přijat na Oxford. V devatenáctém století byli velmi mladí vysokoškoláci častým jevem, ale i mezi nimi Lockhart působil jako dítě. Rychle se naučil mnohé evropské jazyky, takže později prohlašoval, že se domluví na celém „starém“ kontinentě, ovládal také mrtvé jazyky (řečtinu, latinu a hebrejštinu). Mezi jeho koníčky patřilo kreslení a malování, produkoval obrovské množství karikatur, dále se zajímal o genealogii a heraldiku, krátce se v mládí věnoval atletice.
Setkání s W. Scottem
editovatRok 1817 byl pro Lockharta osudový - sice už byl promovaným advokátem, ale pochopil, že pro své mizerné řečnické schopnosti z něj dobrý právník nikdy nebude; tuto profesi však definitivně pověsil na hřebík až počátkem dvacátých let. Tehdy začal spolupracovat s nově vzniklým časopisem Blackwood’s Edinburgh Magazine, pro který stvořil zpola fiktivní postavičku O´Dontista inspirovanou tlustým zubařem a pod tímto pseudonymem publikoval verše, které měly velký ohlas. Šéfredaktor časopisu William Blackwood nabídl Lockhartovi studijní pobyt v Německu, na což Lockhart s nadšením kývnul. V Německu se seznámil například s Goethem,[4] a Schlegelem - jeho přednášky o dějinách literatury přeložil do angličtiny. Po návratu do Skotska se vrátil nadšený a podělil se o své zážitky se svým kolegou z Blackwood’s Edinburgh Magazine Jamesem Hoggem, který byl nejen mizerným farmářem a pastýřem, ale také vynikajícím spisovatelem a blízkým přítelem Waltera Scotta. Scott sdílel Lockhartovo nadšení pro německou kulturu a proto se Hogg rozhodl, že ty dva seznámí. Seznámení dopadlo dobře, Scott s Lockhartem si okamžitě padli do oka a Scott pozval Lockharta na své letní sídlo Abbotsford. Když tam Lockhart přijel, Scott byl těžce nemocný a Lockhart mu posloužil jako morální opora a zároveň se začal ucházet o ruku Scottovy starší dcery Sophie. Protentokrát všechno dopadlo dobře, Scott se uzdravil a Lockhart, který se dříve žen spíše bál a stranil, se oženil se Sophií 29. dubna 1820. V té době byl již dobře známým redaktorem Blackwood’s Edinburgh Magazine a začal psát i romány, z nichž byl nejúspěšnější Adam Blair (1821), příběh o intelektuálně i sexuálně frustrovaném pastorovi. Věnoval se také překládání starých španělských balad.
Rodina a novinářská kariéra
editovatV únoru roku 1821 se Lockhartovým narodilo první dítě John Hugh Lockhart, které však trpělo rozštěpem páteře a zemřelo o necelých jedenáct let poději. John Hugh už od raného dětství vykazoval prvky geniality, po otci měl výtvarné i literární nadání. John Hugh se zajímal o historii a přemluvil svého dědečka Waltera Scotta k napsání historie Skotska. Roku 1824 přišlo na svět další Lockhartovo dítě, dívka, ale ta brzy po narození zemřela. Obě děti se narodily v Chiefswoodu nedaleko od Melrose, což byl venkovský domek, který Lockharotvým koupil Scott, Lockhartovi vlastnili také dům na Northumberland Street v Edinburghu.
V září 1825 přijel do Chiefswoodu mladičký Benjamin Disraeli, který nabídl Lockhartovi pozici šéfredaktora novin The Representative, které se Disraeli chystal založit spolu s vydavatelem Johnem Murrayem. Lockhart Disraeliho návrh razantně odmítl, Disraeli nepůsobil důvěryhodně, choval se podezřele (pravděpodobně se do Lockharta zamiloval)[5] a práce v novinách byla tehdy považovaná za podřadnou. Murray obratem nabídl Lockhartovi pozici šéfredaktora již zavedeného kritického čtvrtletníku The Quarterly Review. Lockhartovi se přestěhovali do Londýna a John Gibson setrval v čele časopisu až do roku 1853; mezitím z něj udělal přední literární časopis.
V Londýně se Lockhartovým narodily další dvě děti, Walter Scott Lockhart (1826) a Charlotte Harriet (1828). Třicátá léta byla pro Lockharta jedním z nejhorších období jeho života, ztratil syna Johna Hugha, potom po dlouhé nemoci zemřel i sir Walter Scott, jeho nejbližší přítel, čím skončilo také Lockhartovo kamarádství s Jamesem Hoggem, který podlehl cirhóze jater nedlouho poté (1835); mezitím zemřela Lockhartova švagrová Anne Scottová a jeho matka Elizabeth Gibsonová. V roce 1837 nakonec zemřela i Lockhartova manželka Sophia. Lockhart už se nikdy podruhé neoženil, přestože se o něj ucházely hned tři ženy: Angela Couttsová, kterou odmítl pro velký věkový rozdíl a odlišný sociální status (patřila mezi nejbohatší ženy Británie), dále Elizabeth Rigbyová, jejíž city nerozpoznal a ona se později provdala za Charlese Eastlakea a slečna Watkinsová, guvernantka Lockhartovy dcery. (Slečnu Watkinsonovou Lockhart kvůli jejímu zájmu propustil.) Místo těchto tří ctitelek požádal o ruku ženu ve středním věku: Laetitii Mildmayovou, která jej nejprve odmítla, poté souhlasila, ovšem krátce po zásnubách zemřela. Zároveň v roce 1837 začal vycházet jeho monumentální životopis sira Waltera Scotta, který se po celé devatenácté století těšil značné popularitě a dodnes je jednoznačně nejrozsáhlejším zdrojem faktů o životě velkého spisovatele. I ostatní Lockhartovy životopisy – Napoleona a Burnse – rovněž neupadly do zapomnění.
Smyslem Lockhartova života se ke stáru staly jeho děti, Walter Scott a Charlotte Harriet Jane, ovšem ony velkou radost otci nedělaly. Walter byl intelektuálně mnohem slabší nežli jeho otec či zesnulý bratr John Hugh, rád utrácel a trpěl alkoholismem, místo studia na univerzitě se přihlásil do armády a upil se k smrti v šestadvaceti letech (roku 1853) ve Versailles. O rok dříve Charlotte konvertovala se svým manželem Jamesem Robertem Hopem ke katolictví, čímž se odcizila svému otci, který se ve víře značně rozčaroval. Po Walterově smrti Charlotte zdědila zámek Abbotsford.
Smrt
editovatLockhart se mezitím odjel léčit do Itálie, takřka nejedl, příliš kouřil a trpěl šedým zákalem. Vrátil se do Británie jako zármutkem zlomený člověk, odjel za svou dcerou na Abbotsford, kde zemřel náhle ve věku šedesáti let. Byl pochován v Dryburgh Abbey vedle Waltera Scotta.
V populární kultuře
editovatJohn Gibson Lockhart vystupuje jako literární hrdina v románě české spisovatelky Marie Michlové Smrt Múz (2012).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ MACDONALD, D.L.; MCWHIR, Anne. The Broadview Anthology of Literature of the Revolutionary Period 1770-1832. [s.l.]: Broadview Press, 2010. S. 1324. (angličtina)
- ↑ LANG, Andrew. The Life and Letters of John Gibson Lockhart Part One. [s.l.]: Kessinger Publishing, 2004. S. 119. (angličtina)
- ↑ KHUN, W.: The Politics of Pleasure, London 2007, s. 51-54.
Literatura
editovat- Bull, J. (Lockhart, J. G.): Letter to the Right Hon. Lord Byron, London 1821
- Douglas, D.: Walter Scott: Familiar Letters, London 2008
- Gordon, G. S.: John Gibson Lockhart, Glasgow 1944
- Hogg, J.: Altrive Tales, Edinburgh 2005
- Johnson, E.: The Great Unknown, London 1970, Vol. I-II
- Lang, A.: The Life and Letters of John Gibson Lockhart, London 1896, 1897, Vol. I-II
- Lockhart, J. G.: The Life of Sir Walter Scott, Edinburgh 1902, Vol. I-X
- Lockhart, J. G.: Peters Letters to his Kinsfolk, Edinburgh 1819, Vol. I-III
- Lochhead, M.: John Gibson Lockhart, London 1954
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Gibson Lockhart na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lockhart v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
