Kalendář z Coligny

Kalendář z Coligny (francouzsky Le calendrier de Coligny) je keltský kalendář z 2. století nalezený roku 1897 v Coligny na východě Francie v departmentu Ain poblíž hranic se Švýcarskem.^[1] Jedná se o lunisolární kalendář s pětiletým cyklem 62 měsíců. Jedná se o hlavní zdroj pro rekonstrukce starověkého keltského kalendáře. Kalendář je psaný keltským jazykem galštinou v písmu latince. Kalendář se dnes nachází v muzeu Lugdunum v Lyonu. Kalendář je mimořádně zachovaný, dodnes se zachovaly názvy všech měsíců a lze z něj přesně určit galský kalendářní systém.

Kalendář byl vyryt do bronzové desky, ze které se dodnes zachovalo 73 fragmentů. Deska byla původně široká 148 cm a vysoká 90 cm.^[2]^[3] Podle analýzy stylu písma a doprovodných předmětů pochází z 2. století.^[2]^[3]

Systém kalendáře

Překreslení kalendáře od Seymour de Ricci z roku 1926.

Kalendáři má 12 měsíců a 354 dní, ovšem první a poslední rok pětiletého cyklu měl 13 měsíců. Měsíc se skládá z šesti týdnů a 29 či 30 dní. Týden se skládá z pěti dní. Roky tvořily pětileté cykly skládající se z 60 klasických měsíců a dvou přestupných měsíců. Každých 30 let byl přestupný měsíc vynechán. Podle římského historika Plinia staršího začínal každý keltský kalendář šestým dnem lunárního cyklu. Keltové rozdělovali rok na 2 poloviny: letní polovinu (od května do října) a zimní polovinu (od listopadu do dubna).

Seznam měsíců

Každý rok měl 12 měsíců, které se nazývaly: Samonios, Dumannios, Rivros, Anagantios, Ogronios, Cutios, Giamonios, Simivisonnios, Equos, Elembivios, Edrinios, a Cantlos. Přestupný měsíc Quimonios se nacházel prvním roce pětiletého cyklu a přestupný měsíc Sonnocingos se nacházel v posledním roce kalendářního cyklu.

Value	Měsíce	Dny	Etymologie	Výklad
I-1	Quimonios	30	Neznámá	Přestupný v prvním roce cyklu.
1	Samonios	30	Samo znamená v galštině léto. Letní polovina roku začínala v květnu.^[4]	Květen, 17. probíhaly slavnosti.
2	Dumannios	29	Podoba s latinským fūmus (kouř, dým). Podle Delamarreho Dumannios znamená měsíc fumigace, čímž se myslí náboženský oheň.^[5]	Červen
3	Rivros	30	Podoba s prakeltským remros, staroirským remor (tlustý) a velšským rhef (tlustý). Podle Delamarreho Rivros znamená tlustý měsíc.^[3]	Červenec
4	Anagantio	29	Dle Delamarreho název znamená něco ve smyslu nechodit, což se skládá z negující předpony an a agant (jít).^[3]	Srpen
5	Ogronnios	30	Měsíc studené vody, viz. velšské oer (studený).^[3]	Září
6	Cutios	30	Měsíc vzývání, viz Gutuater (galský kněz, který vzývá bohy).^[3]	Říjen
I-2	Sonnocingos	30	Měsíc Slunce.^[3]	Přestupný v posledním roce cyklu.
7	Giamonios	29	Název je odvozen z galského slova giamos (zima). Zimní část roku začínala první ten tohoto měsíce.	Listopad
8	Simivisonnios	30	Simi znamená polovina, tudíž název může odkazovat na polovinu dráhy Slunce.^[3]	Prosinec
9	Equos	29 or 30	Epos (galsky kůň), odvozené z řeckého Hippios.^[6]	Leden
10	Elembivios	29	Elantia (galsky jelen), viz. elain (velšsky jelen)	Únor
11	Edrinios	30	Aidos (keltský kořen pro oheň), viz. aidd (velšsky oheň), oaz (bretonsky nepřátelství).^[3]	Březen
12	Cantlos	29	Měsíc zpěvu, viz. píseň: cétal (staroirština), cathl (velština) keñtel (bretoština), též. cantare (zpívat, latina).	Duben

Odkazy

Reference

↑ Lehoux, D.R. (2000). Parapegmata: or Astrology, Weather, and Calendars in the Ancient World (PDF) (Ph.D. thesis). Toronto, Canada: University of Toronto. Dostupné online: https://www.collectionscanada.ca/obj/s4/f2/dsk2/ftp03/NQ53766.pdf. (anglicky)
↑ ^a ^b Duval, Paul-Marie; Pinault, Georges, eds. (1986). Les calendriers de Coligny (73 fragments) et Villards d'Heria (8 fragments). Recueil des inscriptions gauloises. Vol. Tome 3. Paris, FR: Editions du CNRS. pp. 35–37. (francouzsky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ Delamarre, Xavier (2003). Dictionnaire de la langue gauloise: une approche linguistique du vieux-celtique continental (2nd ed.). Paris, FR: Editions Errance. ISBN 978-2877722377. (francouzsky).
↑ Delamarre (2003), s. 267
↑ Delamarre (2003), s. 154
↑ Delamarre (2003), s. 165

Literatura

DELAMARRE, Xavier. Dictionnaire de la langue gauloise: une approche linguistique du vieux-celtique continental. 2. vyd. Paříž: Errance, 2003. 440 s. ISBN 978-2877722377. (francouzsky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kalendář z Coligny na Wikimedia Commons

[1] Lehoux, D.R. (2000). Parapegmata: or Astrology, Weather, and Calendars in the Ancient World (PDF) (Ph.D. thesis). Toronto, Canada: University of Toronto. Dostupné online: https://www.collectionscanada.ca/obj/s4/f2/dsk2/ftp03/NQ53766.pdf. (anglicky)

[:0-2] Duval, Paul-Marie; Pinault, Georges, eds. (1986). Les calendriers de Coligny (73 fragments) et Villards d'Heria (8 fragments). Recueil des inscriptions gauloises. Vol. Tome 3. Paris, FR: Editions du CNRS. pp. 35–37. (francouzsky)

[:1-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ Delamarre, Xavier (2003). Dictionnaire de la langue gauloise: une approche linguistique du vieux-celtique continental (2nd ed.). Paris, FR: Editions Errance. ISBN 978-2877722377. (francouzsky).

[4] Delamarre (2003), s. 267

[5] Delamarre (2003), s. 154

[6] Delamarre (2003), s. 165

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]