Kartáčový náboj

Kartáčový náboj či jen kartáč je dělostřelecký typ protipěchotní munice.

Na rozdíl od klasického plného náboje (koule) měly tyto náboje lepenkový obal plněný olověnými kuličkami nebo sekaným olovem. Proto se také užíval termín střílet „sekaným olovem“. V některých případech mohly být náboje plněny střepy, úlomky kamenů nebo i hřebíky. Při výstřelu se obal rozpadl a kuličky nebo jiná náplň se vysokou rychlostí kuželovitě rozlétly, působíce zkázu v širokém pásu. Účinek byl podobný výstřelu z brokovnice, ale v mnohem větším měřítku. V 19. století byly kartáčové náboje zdokonaleny, plátěný obal byl nahrazen dřevěným nebo železným, což vedlo k lepší kontrole rozptylu a zrychlení palby.

Kartáčová střela měla na krátkou vzdálenost zdrcující dopad. Kartáčové střelivo pro dělostřelectvo se používalo od objevení střelného prachu. Pravidelně se využívalo až v třicetileté válce a v 18. – 19. století v pozemních i námořních válkách. Obzvláště účinná byla v napoleonských válkách proti velkým a pravidelným formacím pěchoty. Čím větší skrumáž lidí, tím větší účinek palba měla. V bitvách se používala pro rychlé rozprášení útočící pěchoty, ale pouze na krátkou vzdálenost, tedy asi 400 m.

Příklady použití kartáčových střel

V bitvě u Breitenfeldu roku 1631 měla střelba švédské armády z mušket a kartáčová palba devastující účinky na formace nepřítele.
V bitvě u Varšavy v roce 1650 použili Švédové ve vhodnou chvíli kartáčovou salvu proti přesile zastaralé polské jízdy.
Napoleon, jako brigádní generál, rozprášil v roce 1795 royalistickou kontrarevoluční vzpouru proti Republice v pařížských ulicích právě kartáčovou střelbou z děl. Ta byla přivezena z předměstí Neuilly-sur-Seine.

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kartáčový náboj na Wikimedia Commons
Kartáč, valka.cz

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.