Knížectví Lucca a Piombino

; vlajka	; znak
Geografie	; Knížectví Lucca a Piombino (oranžová)
	; Knížectví Lucca a Piombino (oranžová)
Hlavní město	Lucca
	Obyvatelstvo
Jazyky	Italština Francouzština
Náboženství	římskokatolické
	Státní útvar
Státní zřízení	konstituční monarchie
Mateřská; země	Francouzské císařství (jako jeho klientelistický stát)
Měna	francouzský frank
Vznik	23. června 1805
Zánik	3. března 1814
	Státní útvary a území
	Lukánská republika
	Knížectví Piombino
	Vévodství Massa a Carrara
	Vévodství Lucca
	Toskánské velkovévodství

Knížectví Lucca a Piombino vytvořil v červenci 1805 Napoleon Bonaparte pro svoji milovanou sestru Élisu. Byl to stát nacházející se ve středu italského poloostrova (dnešní Itálie), hlásící se k potřebám Napoleonské Francie.

Vznik

Stát vznikl spojením Knížectví Lucca (založené 22. června 1805), které bylo vytvořeno z bývalé Lukánské republiky, a Knížectví Piombino, v němž byla Napoleonova sestra Elisa kněžnou. Sloučená knížectví pak byla ovládána jako jednotná monarchie. Elisa byla vládnoucí kněžnou Lukánska a Piombinska. Její manžel Felice Pasquale Baciocchi se stal titulárním knížetem Piombinska.

Vláda

Ústavu knížectví, kterou se zřizuje Státní rada pro asistenci Kněžně a legislativní senát, napsal Napoleon dne 22. června 1805.

Knížectví přijalo jako svou měnu francouzský frank, ačkoli bylo vyraženo několik speciálních místních mincí.

Dne 3. března 1809, jako součást smlouvy z Fontainebleau, vytvořil Napoleon Toskánské velkovévodství, přičemž Elisa vládla z Florencie jako velkovévodkyně celého Toskánska. Tato oblast byla připojena k francouzské říši před dvěma lety, z bývalého Etruského království (1801–1807). Od nynějška se Knížectví Lucca a Piombino stalo součástí Toskánského velkovévodství a následně územím Francouzského císařství. Mělo zvláštní postavení a byl jmenován prefekt (Antoine-Marie-Pierre de Hautmesnil). Území však nikdy nebylo jmenováno francouzským departementem.

Konec

V roce 1814 císařská rakouská armáda obsadila Lukánsko a pádem Napoleona skončila francouzská kontrola. Podle Vídeňského kongresu bylo Piombinsko dáno Toskánskému velkovévodství a Elba Napoleonovi v exilu. Lukánsko bylo obnoveno do samostatného stavu jako vévodství Lucca (1815–1847). Vídeňský kongres (1814–1815) dal vévodství deportované španělské infantce Marii Luise (1782–1824), která se stala vévodkyní z Lukánska. Nerespektovala ústavu, kterou jí určil Kongres, a vládla absolutisticky.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Lucca and Piombino na anglické Wikipedii.

Literatura

Claude Drigon, Nouveau traité historique et archéologique de la vraie et parfaite science des armoiries [1]
L'Univers, histoire et description de tous les peuples [2]
Marie Nicolas Bouillet, Dictionnaire universel d'histoire et de géographie, [3]
Gérard Hubert, La sculpture dans l'Italie napoléonienne, [4]

Související články

Villa Reale di Marlia - královské panství Elisy Bonaparte v knížectví

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Knížectví Lucca a Piombino na Wikimedia Commons
Vlajky Lukánska
Lukánská ústava (v Italštině)