Wikipedie

Kosovská osvobozenecká armáda

separatistická paramilitantní organizace

Kosovská osvobozenecká armáda (albánsky: Ushtria Çlirimtare e Kosovës, UÇK) byla separatistická paramilitantní organizace kosovských Albánců, jejímž cílem byla nezávislost Kosova na Srbsku. Účastnila se války v Kosovu a roce 1999 byla transformována na Kosovský ochranný sbor.

Ushtria Çlirimtare e Kosovës
Účast na válce v Kosovu (část války v Jugoslávii)
Logo UÇK
Logo UÇK
Základní info
Aktivní1996[1] – 1999 [2]
TransformaceTrupat e Mbrojtjes së Kosovës
Operační
území		Kosovo, Srbsko
VelitelLKÇK
Zahir Pajaziti †
Adem Jashari †
Hashim Thaçi
Agim Çeku
Fatmir Limaj
Ramush Haradinaj[3]
Bekim Berisha †
Rrustem "Remi" Mustafa
Agim Ramadani †
Síla6,000–20,000[4]
SpojenciAlbánieAlbánie Albánie, NATONATO
OponentiJugoslávieJugoslávie
Konflikty/bojeVálka v Kosovu
Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
Komentář: Vytvořeno jako tendenčně protikosovský text, který autor prezentuje jako „pravdu“, o které se „v souladu s oficiální propagandou mlčí“.
Členové Kosovské osvobozenecké armády

Kritiky je obviňována z válečných zločinů včetně prodeje orgánů[5][nenalezeno v uvedeném zdroji] válečných zajatců.[6][zdroj?] Na výcviku bojovníků v Kosovu se podílela Al-Káida.[7]

Situace do roku 1995

editovat

Kořeny UÇK leží v kruzích radikálně zaměřených emigrantů po roce 1981, kteří především ve Švýcarsku a Německu vytvořili vlivnou diasporu. Po zrušení kosovské autonomie roku 1990 se tyto kruhy radikalizovaly. Část umírněnějších představitelů se přidala k politické platformě Ibrahima Rugovy, tvrdé jádro však odmítalo uznat stranu legalizovanou Srby a začalo připravovat ozbrojený odboj.[8] Roku 1993 došlo v Drenici k setkání emigrantský špiček kosovských Albánců s radikály v Kosovu a byla dohodnuta příprava gerilové války. Uzavření Daytonské mírové smlouvy[9] v prosinci 1995, v níž bylo Kosovo potvrzeno jako nedílná součást Srbska, znamenal pro kosovsko-albánské radikály šok. Došlo k zformování elity tzv. domácího křídla, jejímž představitelem se stal Hashim Thaçi.

Vznik UÇK

editovat

21. dubna 1996 zastřelil v Prištině Srb Zlatko Janković albánského studenta Armenda Daciho za pokus o krádež automobilu. 22. dubna byli v kavárně v Dečani maskovanými muži zastřeleni tři Srbové, téhož dne došlo k dvěma útokům na srbské policisty, z nichž jeden byl zabit a dva těžce zraněni. K odpovědnosti za tyto akce se přihlásila faxy do té doby neznámá organizace - UÇK. Podle některých zdrojů vytvořila UCK malá skupina kosovskoalbánských emigrantů ve Švýcarsku, podle jiných vznikla v Makedonii, kde poprvé zaútočila již roku 1993. V roce 1995 tuto organizaci tvořily dva proudy: ultranacionalisté a maoisté. K prvním patřili příslušníci rodinných klanů svázaných s tradicí Skanderbegovy divize SS, druhá marxistická skupina byla dříve podporována stalinistickým režimem v Tiraně.[10] Postupně začalo docházet k ozbrojeným atentátům na srbské policejní stanice, vozy, představitele srbské komunity i Albánce spolupracující s oficiálními srbskými místy a dalším teroristickým aktům. V této době působily v Kosovu ještě další albánské teroristické skupiny, které byly založeny již dříve na klanové nebo občinové bázi a které se později s UÇK spojily.

Financování UÇK

editovat

Již od vzniku UÇK docházelo k jejímu propojování s aktivitami albánské emigrace ve Švýcarsku, v Itálii, v Německu a dalších zemích.[11][12][13][14][15] Když došlo po rozpadu bývalé Jugoslávie k odklonu tzv. Balkánské cesty pro pašování drog ze Středního východu z dosavadní "severní trasy" na "jihozápadní trasu" vedoucí z Turecka přes Severní Makedonii, jižní Srbsko, Kosovo a Albánii, kosovsko-albánské gangy získaly postupně kontrolu nad tímto „obchodem.“ Koncem 90. let ovládali Albánci odhadem již 80 % evropského obchodu s heroinem, který z 90 % přecházel přes Kosovo. Kromě obchodu s drogami se kosovsko albánské podsvětí zabývalo i obchodem se zbraněmi, kradenými auty a s organizováním prostituce po celé Evropě. Struktura kosovsko-albánské mafie byla a je hierarchicky rodová a klanová s tuhou vnitřní disciplínou, na podobném principu se organizovala rovněž UÇK, jejíž propojení s kriminální mafií je zdokumentované. V tomto propojení se prolínají záležitosti politické, v níž jsou zájmy o samostatnost Kosova, se zájmy ekonomickými, v nichž jde o upevnění moci a kontroly nad výnosnými ilegálními obchody.[16]

Občanská válka v Kosovu 1997 - 1999

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Válka v Kosovu.
 
Albánská armáda nasazuje čínské tanky T-59 poblíž hranic s Kosovem (květen 1999).
 
Následky války (1999).

V roce 1997 došlo k několika incidentům, při kterých UÇK definitivně vystoupila z ilegality a začala vést válku proti srbským policejním silám.[17][18] Jen v období od 11. do 14. září 1997 se přihlásila k přepadení dvanácti policejních stanic. 20. listopadu zavraždila albánského poslance jugoslávského parlamentu. Jednotky UÇK byly cvičeny zejména v sousední Albánii.Policejní jednotky nedokázaly na tento tlak UÇK účinně odpovědět, avšak bělehradské orgány stále váhaly s nasazením vojenských sil.

Vliv a moc Kosovské osvobozenecké armády mezitím prudce rostla. Zatímco roku 1997 měla organizace jen okolo stovky bojovníků, již o ani ne rok později dokázala pořizovat raketomety z Německa a protitankové střely z Číny.[19] K hlavnímu náboru bojovníků do Kosovské osvobozenecké armády došlo mezi březnem a červnem 1998[19] Díky stále rostoucímu počtu lidí dokázala UÇK získávat kontrolu nad rozsáhlými částmi Kosova, odkud byla postupně odstraňována jugoslávská správa. V polovině roku 1998 se jednalo již o 40 % území oblasti.[19] Bělehrad v průběhu roku ztratil kontrolu nad hlavními silničními a železničními tahy v Kosovu. Nárůst vlivu Kosovské osvobozenecké armády oslabil pozici Ibrahima Rugovy, který se pokoušel se Slobodanem Miloševićem vyjednat lepší uspořádání autonomní oblasti v rámci Jugoslávie.

Příslušníci Kosovské osvobozenecké armády rozpoutali násilnosti nejen vůči jugoslávským bezpečnostním silám, ale také i proti nealbánskému obyvatelstvu. Množily se násilné činy a únosy. Dle informací jugoslávských bezpečnostních složek bylo jen do října 1998 uneseno okolo 80 lidí srbské národnosti.[20]

Když však 23. března 1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard na tiskové konferenci v Prištině UÇK jako „nepochybně teroristickou organizaci,“ prezident Slobodan Miloševič toto prohlášení pochopil jako projev souhlasu USA s eliminací UÇK a nechal zahájit proti této organizaci vojenské akce.[8] V průběhu občanské války docházelo k oboustrannému teroru na civilním obyvatelstvu i k oboustrannému vyhánění lidí z domovů[16] 24. června 1998 došlo k tajné schůzce zástupců USA a UÇK v Juniku, čímž začalo americko-kosovské sbližování. V září došlo k telefonickému rozhovoru Madeleine Albrightové s velitelem UÇK Hashimem Thaçim, ve kterém americká ministryně zahraničí slíbila referendum o nezávislosti, pokud UÇK dovolí rozmístit vojska NATO v Kosovu.[zdroj?] V tomtéž měsíci zasedala Rada bezpečnosti OSN i vedení NATO, které 13. října dalo Miloševićovi ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. To bylo ze strany Bělehradu splněno, ovšem po vyklizení Kosova obsadila většinu jeho území UÇK, která začala terorizovat nealbánské obyvatelstvo.[zdroj?] Po eskalaci teroru UÇK zahájila v lednu 1999 jugoslávská armáda další ofenzívu. Po fiasku pro Srby nepřijatelné Rambouilletské smlouvy, podle níž se Kosovo mělo postupně osamostatnit, začalo v březnu 1999 bombardování Kosova i Srbska letectvem států NATO.

Přeměna UÇK

editovat
 
Zbraně zabavené členům UÇK v rámci operace ' Joint Guardian'.

Přes americkou podporu v bombardování Kosova i v dodávkách zbraní se UÇK nepodařilo porazit jugoslávskou armádu. Kosovo bylo jednotkami UÇK a NATO obsazeno až počátkem června 1999 po uzavření mírových dohod. Ani po tomto období však nenastal v Kosovu mír. UÇK pokračovala v teroru vůči nealbánskému obyvatelstvu a opírala se přitom o podporu propagandy, která jednostranně a zkresleně informovala (příp. neinformovala) o situaci v Kosovu.[21][22] Velitelem UÇK se v květnu roku 1999 stal Agim Çeku, který se etnických čistek Srbů účastnil již dříve v řadách chorvatské armády.[23] Roku 1999 nastal v Kosovu velký rozmach už tak zavedeného kriminálního "podnikání" (obchod s drogami, zbraněmi, "bílým masem"), kterého se účastnili a stále účastní představitelé UÇK napojení na kosovsko-albánské mafiánské struktury v celé Evropě. V roce 1999 byla organizace UÇK přejmenována na Ochranný sbor Kosova (TKM) a stala se rozhodujícím činitelem v Kosovu. Postupně ovládla všechny důležité posty a odsunula prezidenta Rugovy do pozice reprezentativní figury. TKM organisovala a často[zdroj?] za účasti davu[zdroj?] akce proti nealbánskému obyvatelstvu, ničení majetku a kulturních památek.[24][25]

Kosovský ochranný sbor

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Kosovský ochranný sbor.
 
Jednotky KFOR na Kosovsko-Makedonské hranici (říjen 1999)

V únoru roku 2000 dostala OSN zprávu, že Kosovský ochranný sbor (TMK) ilegálně zatýká občany, vede vyšetřování, prohlíží občany a okrádá je, vynucuje ilegální daně a placenou ochranu, vyhání lidi z jejich majetků.[26] Představitelé odboru ochrany lidských práv požadovali, aby UNMIK a KFOR trvaly na splnění dohod, podle nichž se TKM nesmí chovat jako policie a musí zůstat apolitická. UNMIK a KFOR však nebyly ochotny vyžadovat plnění vlastních nařízení, protože se obávaly střetu s přeměněnou UÇK, která začala stále více vytlačovat demokratické síly z rozhodování o Kosovu.

 
Americký voják prohledává zraněného kosovskoalbánského rebela (2001)

TKM začala fyzicky likvidovat nejen nepohodlné albánské novináře a politické oponenty, ale začala provádět čistky ve vlastních řadách, kdy byli vražděni i někteří nepohodlní velitelé bývalé UÇK. Docházelo též k mafiánské válce mezi jednotlivými klany navzájem. Represe ze strany UÇK, spojené s organizovaným zločinem, se dotklo i soudního systému a drtivá většina albánských soudců se bála soudit trestné činy Albánců[26] Pokračovaly etnické čistky vůči Nealbáncům, násilí bylo použito i proti Albáncům, kteří byli označeni za "zrádce." Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů a středověkých monastýrů,[27][chybí lepší zdroj] které bylo zahájeno již v době bombardování Jugoslávie a které vyvrcholilo tzv. "Druhou křišťálovou nocí" v březnu 2004.[28][chybí lepší zdroj] Byly podnikány útoky proti vojákům KFOR, kdy docházelo zejména k odstřelování konvojů této mise či byly nastražovány miny. TKM též začala podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousedním Srbsku a Makedonii, posílala tam své ostřílené velitele.[zdroj⁠?!]

 
Kosovský památník věnovaný bojovníkům UÇK (fotografie z roku 2010)

Svou roli ve vývoji situace hrálo předstírání mezinárodních sil, že bojovníci UÇK byli odzbrojeni. Jednotky KFOR sice podnikly razii proti vlastníkům nelegálně držených zbraní (operace Železná pěst), ale její výsledky byly tristní a to i přesto, že existovaly podložené zprávy o tom, že do Kosova proudí ilegálně stále větší množství zbraní.[zdroj⁠?!] Po pádu Miloševičovy vlády v Jugoslávii byl zpracován plán stabilizace, který byl schválen jak novou jugoslávskou vládou, tak i Evropskou unií, Washingtonem i Moskvou. Ze struktur UÇK vznikla Demokratická strana Kosova (PDK). Vládu v Kosovu tak fakticky převzali politici, kteří jsou úzce spjati s bývalou UÇK a mezinárodním organizovaným zločinem.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ DCI Statement: Current and Projected National Security Threats – Central Intelligence Agency Archivováno 18. 1. 2012 na Wayback Machine.. Cia.gov. Vydáno 14 Března 2013.
  2. ↑ Kosovo Archivováno 24. 12. 2018 na Wayback Machine.. CIA – The World Factbook. Cia.gov. Vydáno 14 Března 2013.
  3. ↑ RISTOVSKI, Blaže. Makedonska enciklopedija M-Š. Skopje: MANU, 2009. ISBN 978-608-203-023-4. S. 1075. (makedonština) 
  4. ↑ Hockenos, Paul. Homeland Calling: Exile Patriotism & the Balkan Wars. [s.l.]: Cornell University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-8014-4158-7. S. 255. 
  5. ↑ EU hat Beweise für Organhandel während Kosovo-Konflikts: Serbien-Kosovo-EU-Untersuchung-Verbrechen-Justiz - WELT. DIE WELT [online]. [cit. 2016-11-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ FAUSTUM CZ. Uloupené Kosovo. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Dokument, který „ukazuje střet ze srbské strany“. 
  7. ↑ Kosovo's Radical Islam. Ari Rusila: Kootut kirjoitukset. Dostupné online [cit. 2018-09-04]. (finsky) 
  8. ↑ a b Patrik Girgle, Kosovo - stručná historie států, Nakladatelství Libri 2006
  9. ↑ Martina Ličková: Jak z Balkánu?. www.globalpolitics.cz [online]. [cit. 2007-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-27. 
  10. ↑ Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002
  11. ↑ Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002
  12. ↑ Nevhodné zprávy: Kosovo - ráj pro gangstery
  13. ↑ Archivovaná kopie. www.serbianna.com [online]. [cit. 2008-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-26. 
  14. ↑ Nožina, Miroslav: Mezinárodní organizovaný zločin v České republice, ISBN 80-7312-018-6, str. 133
  15. ↑ Kosovští "bojovníci za svobodu" jsou financováni organizovaným zločinem
  16. ↑ a b Nevhodné zprávy: Odhadování celkového počtu obětí kosovské války: Osm let nepřesností
  17. ↑ MALCOLM, Noel. Kosovo - kratka povijest. Sarajevo: DANI, 2000. ISBN 9958-717-03-4. Kapitola Kosovo nakon Titove smrti: 1981. - 1997., s. 394. (bosenština) 
  18. ↑ KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd: Filip Višnjić, 2007. Kapitola Kosovska kriza se zaoštrava, s. 213. (srbština) 
  19. ↑ a b c RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 318. (angličtina) 
  20. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 320. (angličtina) 
  21. ↑ Nevhodné zprávy: Smutná bilance albánského řádění v Kosovu, které jen málokdo nazval etnickou čistkou
  22. ↑ AP: Pentagon platí přes soukromou firmu asi 50 novinářů, jejichž články mají ovlivňovat veřejné mínění na Balkáně
  23. ↑ Nevhodné zprávy: Kauza Agim Ceku, aneb o čem se Martin Ehl bál v dnešních Hospodářských novinách zmínit
  24. ↑ Trpící Kosovo
  25. ↑ Archivovaná kopie. www.commondreams.org [online]. [cit. 2008-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-22. 
  26. ↑ a b Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002
  27. ↑ Archivovaná kopie. www.kosovo.net [online]. [cit. 2008-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-07. 
  28. ↑ Archivovaná kopie. www.kosovo.net [online]. [cit. 2008-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-17. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kosovská_osvobozenecká_armáda&oldid=23621766“
  NODES
Idea 1
idea 1
Project 1