Lazar Hrebeljanović
Štěpán Lazar I. Hrebeljanović (okolo 1329, Prilepac, Kosovo – 28. června 1389, Kosovo pole) či kníže Lazar (srbsky Кнез Лазар/Knez Lazar) nebo car Lazar byl srbský vládce, kníže (1371–1389) a car (1389). V Srbsku se stal legendární postavou a pravoslavná církev ho uznává jako světce.
| Lazar Hrebeljanović | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1329 Prilepac |
| Úmrtí | 15. června 1389 (ve věku 59–60 let) Kosovo pole |
| Pohřben | monastýr Ravanica, chrám Zesnutí Panny Marie v Prištině, Bělehrad, Szentendre, monastýr Vrdnik a chrám svatého Michala Archanděla v Bělehradě |
| Manželka | Milica Nemanjić |
| Potomci | Mara Lazarević Brankovićová, Olivera Lazarević, Jelena Lazarević Balšić Hranić, Stefan Lazarević, Teodora Lazarevićová, Dragana Lazarević Šišman a Vuk Lazarević |
| Rod | Lazarovićové |
| Otec | Pribac Hrebeljanović |
| Matka | NN |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Princův otec jménem Pribac byl nižší šlechtic na dvoře cara Štěpána IV. Dušana a Lazar vyrůstal na dvoře ve městě Prizren. V roce 1362 je zmíněn jako dvořan Dušanova následníka Štěpána V., který ho okolo roku 1371 povýšil na knížete.
Později Lazar Prizren opustil a konsolidoval svou moc na severu Srbska. I když byl vazalem cara Štěpána V., odmítl se zúčastnit bitvy u řeky Marica, ve které osmanské síly porazily většinu srbské armády a ovládaly oblasti jižně a východně od Kosova. Krátce na to car Štěpán V. zemřel jako poslední mužský potomek dynastie Nemanjićovců. Lazar se díky diplomacii, vojenským vítězstvím a v neposlední řadě dynastickému manželství s Milicou Nemanjićovou stal nejsilnějším srbským šlechticem. Přisvojil si tituly Štěpán a autokrat a povýšil se i nad svého spojence, bosenskeho bána Tvrtka Kotromaniće, který používal titul Štěpán král Srbů a Bosny a byl po otcově matce potomek Nemanjićovců, takže jeho dynastické nároky byly legitimnější.
Lazar si na Balkáně vybojoval silnou pozici a ovládal dnešní centrální Srbsko a část Kosova. Hlavním městem jeho knížectví bylo město Kruševac. Kladl silný odpor postupující Osmanské říši, například ve vítězné bitvě u Pločniku v roce 1387. Lazarovo knížectví se stalo útočištěm mnoha mnichům, spisovatelům, architektům a umělcům z Bulharska, Řecka a jižního Srbska, které byly pod kontrolou Turků. I když jeho rozloha byla asi čtvrtinová v porovnaní s Dušanovým císařstvím, sjednotil centrální Srbsko se severními provinciemi Mačva, Kučevo a Braničevo. Jeho území chránili vazalští vládci, které si zavázal manželstvím se svými dcerami. Patřili k nim Mikuláš Gorjanský v Mačvě, Đurađ II. Balšić v Zetě (Černá Hora), Vuk Branković v Rašce (Kosovo).
Diplomatickým úspěchem jeho vlády bylo smíření srbské církve vedené Sávou IV. a byzantské církve reprezentované konstantinopolským patriarchou Filotheem. Ten srbskou církev zbavil klatby uvalené za vlády Štěpána Dušana a oficiálně přiznal jejímu představenému titul patriarchy.[1]
V předvečer bitvy na Kosově poli ho korunovali carem, ale v bitvě ho Turci zajali a poté popravili.
Ortodoxní církev ho vyhlásila za svatého mučedníka a srbský král Alexandr I. Obrenović po něm pojmenoval královský Řád svatého knížete Lazara, který založil 28. června 1889 ku příležitosti pětistého výročí bitvy na Kosově poli, kde Lazar padl.
Rodina
editovat- otec Pribac, dvořan cara Štěpána Dušana
- manželka Milica, dcera prince Vratka z rodu Nemanjićovců (od 1353)
- dcera Mara
- manželka Vuka Brankoviće, srbského knížete
- syn Štěpán Lazarević, Lazarův následník, srbský kníže a despota
- syn Vuk (popravený 6. července 1410)
- dcera Mara či Dragana
- později manželka bulharského cara Ivana Šišmana
- dcera Teodora
- později manželka Mikuláše II. Gorjanského (jiné prameny udávají, že jeho manželkou byla její mladší sestra Jelena)
- dcera Jela či Jelena,
- později manželka černohorského knížete Đurađa Stracimiroviće z rodu Balšićovců (Đurađ II. Balšić)
- později manželka Sandalja Hraniće, synovce Vlatka Vukoviće
- dcera Olivera Despina
- později „manželka“ (tj. zařazená do harému) tureckého sultána Bajezida I.
- dcera Mara
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 96. Dále jen Dějiny Srbska.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lazar Hrebeljanović na Wikimedia Commons - Prologue to Kosovo: The Era of Prince Lazar (en)
- Sveta loza kneza Lazara (sr)
