Lednové povstání
Lednové povstání (polsky powstanie styczniowe, rusky Польское nebo Янва́рское восста́ние), proti Ruskému impériu vzniklo manifestem Prozatímní národní vlády 22. ledna 1863 na území Kongresového Polska, od 1. února 1863 Litvy, Běloruska a části Ukrajiny a Ruska a trvalo do roku 1864, kdy bylo definitivně poraženo.
| Lednové povstání | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Rusko-polská válka | |||
 Jan Matejko: Polonia, 1864. Zajatci čekají na deportaci na Sibiř, ruský důstojník dohlíží na kováře, který nasazuje Polonii okovy. | |||
| Trvání | 22. ledna 1863 – 18. června 1864 (1 rok, 148 dní) | ||
| Místo | oblast Polska, Litvy (včetně dnešního Běloruska a Ukrajiny) a okrajově Ruské říše | ||
| Výsledek | ruské vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Historie
editovatPředchozí události
editovat
Polskému povstání z ledna 1863 předcházel spontánní odpor mladých Poláků, kteří odmítali sloužit v ruské armádě a utíkali do lesů. K nim se připojila polská šlechta a množství měšťanů. Polské skupiny, často vyzbrojené pouze zemědělským nářadím, kosami apod., musely brzy přejít ke gerilové válce, ale boje trvaly 18 měsíců.
Bylo to největší polské národní povstání, setkalo se s mezinárodní podporou nejen veřejného mínění. Mělo charakter partyzánské války s přibližně 1200 bitev a střetů. Přes počáteční úspěchy Poláků skončilo porážkou povstalců, z nichž několik desítek tisíc padlo v bojích, téměř jeden tisíc byl popraven, 38 000 odsouzeno na nucené práce a na Sibiř a okolo deseti tisíc emigrovalo. Po bitvách Rusové pálili obce, které ukrývaly povstalce, a vraždili civilní obyvatelstvo. Zničeny byly četné kulturní statky, např. rozsáhlý archiv Zámojských ve Zvěřinci[1].
Litevské Vilno pak zpacifikovaly oddíly ministra Michaila Muravjova, zvaného Věšátěl. V Litvě padlo asi 10 000 polských šlechticů z celkového počtu 40 tisíc, tedy každý čtvrtý Polák.[2].
Následky neúspěchu povstání
editovat
Po porážce povstání bylo několik set lidí popraveno a 20 až 70 tisíc deportováno na Sibiř. Následovala další vlna emigrace zejména vzdělaných lidí na Západ, především do Francie. Ruština se stala úředním jazykem, všechno vyučování kromě náboženského muselo být v ruštině. Polské království bylo roku 1867 plně inkorporováno do Ruského impéria, přejmenováno na Poviselský kraj a správně rozčleněno na 10 provincií s gubernátory v čele.
Šlechta byla potrestána zvláštní daní, většina statků byla zkonfiskována a půda rozdělena poddaným. Krátce po porážce povstání bylo na polském území zrušeno nevolnictví (na ruském území už o 3 roky dříve), čímž si ruská vláda získala polské rolníky. Pozdější rozvoj průmyslu a měst a s ním spojené zlepšení životní úrovně situaci v Polsku na několik desetiletí napomohlo uklidnit.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Stanisław Zieliński, Bitwy i Potyczki 1863–1864, Muzeum Narodowe w Rapperswilu, Rapperswil 1913, s. 59, 62, 83, 224.
- ↑ Mikołaj Pawliszczew, Tygodnie polskiego buntu, t. II, Warszawa 2003, s. 68.
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Polsko - dějiny. Sv. 8, str. 1239
Související články
editovat- Alvenslebenova konvence
- Dějiny Polska
- Dělení Polska
- Varšavské knížectví (1807–1815)
- Kongresové Polsko (1815–1863)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lednové povstání na Wikimedia Commons - (anglicky)
- Petr Kropotkin, Memoirs of a Revolutionist Archivováno 23. 6. 2007 na Wayback Machine. & Co., 1899, pp. 174–180.
- Augustin O'Brien Petersburg and Warsaw: scenes witnessed during a residence in Poland and Russia in 1863–1864 (1864)
- William Ansell Day. The Russian government in Poland : s vylíčením polského povstání 1863 (1867)
- Szwadron (1992) Polský film o povstání
