Lejskovec maskarénský
Lejskovec maskarénský[2], nebo také lejskovec bourbonský[3] (Terpsiphone bourbonnensis) je druh ptáka z čeledi lejskovcovití (Monarchidae). Je endemitem Maskarénských ostrovů Mauricius a Réunion. Jsou uznávány dva poddruhy: nominátní poddruh z ostrova Réunion T. b. bourbonnensis (Statius Müller, 1776), a T. b. desolata (Salomonsen, 1933) z ostrova Mauricius.[4] Lejskovec maskarénský byl původně popsán v rodu lejsek (Muscicapa) a poddruh T. b. desolata byl původně popsán jako samostatný druh.[5]
 Lejskovec maskarénský | |
|---|---|
 Lejskovec maskarénský, samice | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | lejskovcovití (Monarchidae) |
| Rod | lejskovec (Terpsiphone) |
| Binomické jméno | |
| Terpsiphone bourbonnensis (Müller, 1776) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Morfologie
editovatLejskovec maskarénský postrádá dlouhý ocas, který mají mnozí příslušníci rodu Terpsiphone. Délka těla dosahuje 15 až 20 cm. Samec má černou hlavu s šedým krkem, hrdlem, hrudí a břichem. Horní část těla a ocas jsou kaštanové, křídla jsou černě zakončena. Zobák je jasně modrý a nohy šedavé.[5] Samice je menší než samec, má světlejší zobák a tmavě šedou hlavu.[5] Poddruh T. b. desolata je větší než nominátní a má světlejší opeření.[5]
Životní prostředí
editovatNároky tohoto druhu na stanoviště se u jednotlivých poddruhů liší. T. b. desolata se většinou omezuje na původní stálezelené porosty a některé výsadby blahočetu Cunninghamova (Araucaria cunninghamii) a blahočetu sloupovitého (A. columnaris). Zdá se, že jeho preferovaným stanovištěm jsou uzavřené koruny stromů s nepříliš hustým podrostem. Nominátní poddruh na ostrově Réunion má stanovištně pestřejší a obývá celou řadu lesních stanovišť od hladiny moře až do výšky 500–600 m n. m.[5]
Potrava
editovatLejskovec maskarénský se živí celou řadou druhů hmyzu včetně brouků, much, vážek, molů, kobylek a jepic. Kořist získává pozorováním z bidýlka a následným snášením se ze vzduchu nebo sběrem z vegetace. Obvykle se živí samostatně, ale může se připojit k hejnům kruhooček; toto chování je častější na Réunionu než na Mauriciu.[5]
Hnízdění
editovatHnízdění je sezónní, od srpna do února na Mauriciu a od září do prosince na Réunionu. Hnízdo tvoří kuželovitý pohár z mechů, lišejníků a pavučin. Samice snáší dvě až tři krémová nebo růžovobílá vejce s rezavými skvrnami, na kterých pak oba rodiče sedí 14–16 dní. Mláďata jsou krmena pět týdnů po vylíhnutí a po vylétnutí zůstávají 8–9 týdnů v teritoriu rodičů.[5]
Ohrožení
editovatStupeň ohrožení taxonu podle červeného seznamu IUCN je "málo dotčený".[6]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ ZICHA, Ondřej. Lejskovec maskarénský, Terpsiphone bourbonnensis (Müller, 1776) [online]. BioLib: Biological library [cit. 2022-06-02]. Dostupné online.
- ↑ Seznam CITES - Ptáci - příloha C [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2022-06-02]. Dostupné online.
- ↑ Monarchs [online]. IOC World Bird List v12.1, 2022 [cit. 2022-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g MOELIKER, Kees. Mascarene Paradise-Flycatcher (Terpsiphone bourbonnensis). Birds of the World [online]. Cornell Lab of Ornithology, 2020-03-04. Roč. 2020. ISSN 1930-0077. DOI 10.2173/bow.mapfly2.01. (anglicky)
- ↑ Terpsiphone bourbonnensis: BirdLife International: The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22707140A94108226. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, 2016-10-01. ISSN 2307-8235. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22707140A94108226.en. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu lejskovec maskarénský na Wikimedia Commons 
Taxon Terpsiphone bourbonnensis ve Wikidruzích