Lija Achedžakova
Lija Medžidovna Achedžakova (rusky Лия Меджидовна Ахеджакова; * 9. července 1938 Dněpropetrovsk, Ukrajinská SSR) je sovětská a ruská filmová a divadelní herečka.
| Lija Medžidovna Achedžakovová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. července 1938 (86 let) Dnipro |
| Alma mater | Ruská akademie divadelního umění |
| Povolání | herečka |
| Rodiče | Medzhid Akhedzhakov a  Q124770186 |
| Manžel(ka) | Valery Nosik |
| Ocenění | Řád cti Nika Moscow Helsinki Group Award Q16602138Cena "Olympia" zasloužilý umělec RSFSR Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatAchedžakova se narodila v ukrajinském Dněpropetrovsku. Vyrůstala v divadelní rodině v Majkopu. Její otec, Medžid Salehovič Achedžakov (1914–2012), byl čerkeský šlechtic,[1] který působil jako ředitel Národního divadla Adygejské republiky. Její matka, Julija Alexandrovna Achedžakova (1916–1990), byla herečkou ve stejném činoherním divadle. Když jí bylo 10 let a její matka a teta trpěly tuberkulózou, napsala dopis Josifu Stalinovi s žádostí o pomoc. V reakci na to byl její rodině doručen vzácný lék.[2]
V roce 1956 nastoupila na Moskevský institut neželezných kovů a zlata, kde studovala 18 měsíců. Poprvé se objevila na jevišti v roce 1961 v Moskevském divadle mládeže. V roce 1962 absolvovala Ruskou akademii divadelního umění (GITIS). V roce 1977 nastoupila do divadla Sovremennik.
Jako filmová herečka se Achedžakova stala známou díky rolím ve filmech Eldara Rjazanova, včetně Táni v Ironii osudu (1975).
Politické názory
editovatV srpnu 1991 se postavila proti pokusu o puč, kterým se konzervativní křídlo komunistů pokusilo ovládnout zemi a odstranit z jejího vedení Michaila Gorbačova.[3] Během ruské ústavní krize v roce 1993 v noci před útokem na Bílý dům v Moskvě se Achedžakova a několik dalších herců zúčastnilo živého vysílání. Achedžakova během něj vyjádřila podporu Borisi Jelcinovi a zároveň kritizovala armádu za to, že občany nechrání před starou sovětskou ústavou. Vyzvala lidi, aby se probudili nebo „se komunisté vrátí“.[4][5] Jelcin sledoval přenos ve své kanceláři. Později ve svých pamětech napsal: „Vždy si budu pamatovat Achedžakovou – šokovanou, křehkou, ale pevnou a odvážnou“.[6] Za její projev ji kritizoval např. politik Alexandr Ruckoj a další, kteří vinili inteligenci z eskalace konfliktu.[7][8][9][10]
Achedžakova je kritikem současné ruské politiky. Protestovala proti zákonu, který zakazuje adopci ruských dětí americkými občany, proti pronásledování Michaila Chodorkovského a uvěznění Vasilije Aleksanjana.[10] V roce 2013 Achedžakova obdržela cenu od moskevské Helsinské skupiny za „ochranu lidských práv prostřednictvím kultury a umění“.[11]
Na shromáždění v Moskvě v roce 2014 se pozitivně vyjádřila k Euromajdanu, který vedl ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Shromážděné vyzvala, aby uctili prodemokratické demonstranty zabité v Kyjevě.[12] Spolu s Eldarem Rjazanovem, Jurijem Ševčukem, Andrejem Makarevičem, Andrejem Končalovským a dalšími vyjádřila nesouhlas s ruskou politikou vůči Ukrajině. Po sestřelení letu Malaysia Airlines 17 veřejně přečetla báseň Andreje Orlova Requiem za MH17, v níž se jako Rus za incident omluvil.
Vystoupila proti ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, kterou označila za šílenství.[3][13] V září 2023 ruské ministerstvo vnitra zahájilo vyšetřování Achedžakové z diskreditace ruské armády. Měla se jí dopustit tím, že po červencovém vystoupení v Brémách držela na pódiu ukrajinskou vlajku.[14]
Ocenění
editovatV roce 1994 získala titul Lidová umělkyně Ruska. Získala dvě ceny Nika.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Liya Akhedzhakova na anglické Wikipedii.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2023-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-30.
- ↑ Interview at Hard Day's Night, Dožď TV channel, 5. 3. 2013 (rusky)
- ↑ a b Ruské umělce děsí snaživý udavač, hereckou legendu nařkl z vlastizrady. iDNES.cz [online]. 2023-04-12. Dostupné online.
- ↑ Bílý dům, černý kouř, dokument NTV (Russia), v čase 57:50 (rusky)
- ↑ Zheleznova N. L., Panova A. G., Surkov A. P. (1994). Moskva. Podzim 93. Chronicles of the Confrontation // 4. října 1993. — Moscow: Respublika, str. 396-397 ISBN 5-250-02452-1
- ↑ The Invention of Russia: The Rise of Putin and the Age of Fake News, Arkady Ostrovsky, Penguin, 7. června 2016 - History, str. 159.
- ↑ Dmitrij Furman (2010). Spiral Motion: The Russian Political System alongside Other Political Systems. — Moscow: Ves Mir, str. 71-72 ISBN 978-5-7777-0480-1 (Russian pdf at the official Dmitriy Furman's website)
- ↑ Alexander Rutskoy (1995). The Bloody Autumn: Diary of 21 September - 4 October 1993 Archivováno 25. 4. 2023 na Wayback Machine.. — Moscow, str. 256 ISBN 5-900248-27-5
- ↑ Personal Opinion with Alexander Prokhanov at Echo of Moscow, 16. 3. 2011 (rusky)
- ↑ a b Yuri Saprykin. Council of Ancients: Lia Akhedzhakova interview at Afisha, 4. 2. 2013 archived (rusky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ BBC News: Ruští umělci podporují Putina, jinak jsou na indexu. České noviny [online]. 2023-05-03. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Russia’s Internal Affairs Ministry investigates actress Liya Akhedzhakova for ‘discrediting’ Russian army. Meduza.io [online]. 2023-09-02. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lija Medžidovna Achedžakovová na Wikimedia Commons - Lija Medžidovna Achedžakovová v Internet Movie Database (anglicky)
