Múzy
Múzy (řec. músai, lat. Musae) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jsou to bohyně všech (múzických) umění, ale i bohyně a ochránkyně věštění a veštců.
Význam
editovatŘecké múza je odvozeno od slovesa maomai, usilovat, toužit.[1] Pro staré Řeky nebyly umělecké výkony básníků, tanečníků a hudebníků jejich dílem, nýbrž pocházely z božské inspirace. Tu básníkovi poskytují múzy, proto se na začátku básně už od Homéra vzývá Múza.[2]
Hésiodos asi v 7. století př. n. l. uvádí devět múz s výmluvnými jmény,[3] teprve Pausaniás o sedm století později jim připisuje jednotlivé umělecké obory:
| jméno | umění | atributy | |
|---|---|---|---|
| 1. | Kalliopé („s krásným hlasem“) | epické básnictví | voskové tabulky a rydlo |
| 2. | Euterpé („obveselující“) | hudba a lyrické básnictví | zobrazována jako dívka s flétnou |
| 3. | Erató („láskyplná“) | milostná poezie | zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem |
| 4. | Thaleia („sváteční, kvetoucí“) | veselé básnictví a komedie | divadelní škraboška a pastýřská hůl |
| 5. | Melpomené („zpívající“) | tragédie | tragická maska a hlavu zdobenou břečťanem, někdy také kyj a věnec z listů révy |
| 6. | Terpsichoré („tančící v kruhu“) | tanec | zobrazována v taneční póze s lyrou |
| 7. | Kleió („oslavující“) | dějepisectví | svitek papyru a rydlo |
| 8. | Úrania („nebeská“) | astronomie | glóbus |
| 9. | Polyhymnia („mnohozpěvná“) | hymnický a sborový zpěv | žádné symboly, zobrazována zahalená a zamyšlená |
Pozn. Metaforicky je za desátou múzu někdy označován film.[4]
Pro současníka jsou dějepisectví a astronomie rozhodně víc vědy než umění, ale jinak to viděli staří Řekové, kteří naopak výtvarná umění chápali jako řemesla, protože pracovala s hmotným materiálem. Zajímavé jsou také počty Múz, někdy jich bylo uvedeno pouze sedm, jindy dokonce jenom čtyři nebo tři. Někdy se také, poněkud synekdochicky mluví jenom o Múze, jako by se jednalo o jedinou postavu. V nejstarších textech jsou uváděny tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté – „Pečlivost“, Mnémé – „Paměť“ a Aoidé – „Zpěv“.
Hésiodos se o múzách zmiňuje ve svém díle O Původu Bohů, kde je nazývá „HELIKÓNSKÉ“ a v díle Práce a Dny, kde je zase nazývá „PIÉRSKÉ“. K Piérským se modlila také řecká básnířka Sapfó.
Mytologie
editovat
Vystupují většinou ve sboru. Je jim zasvěcen vavřín, včela a cikáda, symbol věčného zpěvu. Jsou ušlechtilé a krásné jako bohyně, žijí s bohy na Olympu, ale také pobývaly u pramenů v Bojótii či na Parnasu. Je samozřejmé, že milují tanec a zpěv, který obveseluje bohy i Múzy samotné. Z bohů jim je nejbližší Apollón, ale ochraňují je všichni, s výjimkou boha války Area, který se k nim chová velice nerudně.
Působí vždy blahodárně, přináší harmonii, pomáhají novým osadníkům najít klid a domov. K lidem jsou laskavé a příjemné, zejména k básníkům, hercům, pěvcům i dramatikům; ti všichni jsou jejich oblíbenci. Propůjčují jim posvěcení básnické a umění věštecké. Ovšem jenom do té doby, kdy je někdo neurazí nebo se nad ně někdo nechce povyšovat. Taky se vypráví, že vzaly hlas, sluch i zrak pěvci Thamyrovi, který se chlubil, že je v jakési soutěži porazil. Nejvyšší bůh Zeus zase zahubil thráckého krále Pyrénea, který se chtěl Múz zmocnit.
Odraz v umění
editovat
Byla jim zasvěcena řada chrámů, nejznámější je Múseion v Alexandrii – „Chrám Múz“, který založil roku 308 př. n. l. egyptský král Ptolemaios I. V něm byly soustředěny všechny poklady řeckého písemnictví, více než 700 tisíc svitků. Později se stal největším uměleckým a vědeckým pracovištěm celého antického světa.
Antičtí umělci Múzy obvykle nezobrazovali celé, zpravidla jenom jejich atributy. Jejich podoby jsou zachovány především na vázových malbách, reliéfech a sochách. Z nejpovedenějších lze uvést:[zdroj?]
- socha Polyhymnie v berlínských státních muzeích
- socha Melpomené v pařížském Louvru
- socha Terpsichoré v neapolském Národním muzeu
- v Síni Múz ve Vatikánském muzeu jsou sochy všech Múz
Odvozené pojmy
editovatOd slova múza se odvozuje jak moderní slovo „muzeum“, jako středisko věd a umění, tak označení pro hudbu v mnoha jazycích i české hovorové „muzika“.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ František Lepař. Nehomérovský slovník řeckočeský. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1892, str. 676.
- ↑ Například Homéros, Odysseia I.1 aj.
- ↑ Hésiodos, Zrození bohů (Theogonia), verše 76–80.
- ↑ MELOUNEK, Pavel. Biják: intimní osvětlení českého filmu. Praha: Pragma, 1994. ISBN 80-85213-70-2. Kapitola V., str. 43.
Literatura
editovat- Václav Bahník. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda).
- Vojtěch Zamarovský. Bohové a hrdinové antických bájí
- GRAVES, Robert. Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- HOUTZGER, Guus. Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- LÖWE, Gerhard; STOLL, Heindrich Alexander. ABC Antiky
- Ottův slovník naučný, heslo Musy. Sv. 17, str. 910
- Hésiodos. Zpěvy železného věku, Svoboda, Praha, 1990
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Múzy na Wikimedia Commons 
Téma Múza ve Wikicitátech
