Můj strýček
Můj strýček (v originále Mon oncle) je francouzsko-italská komedie, kterou natočil v roce 1958 Jacques Tati. Byl to první z Tatiho filmů, který byl uveden v barvě. Tvůrce v něm opět rozvíjí své životní téma, tj. obraz odcizeného a zmechanizovaného světa, kde civilizace zamlžuje a ubíjí základní lidské hodnoty.[1]
| Můj strýček | |
|---|---|
 Jacques Tati jako pan Hulot | |
| Základní informace | |
| Původní název | Mon oncle |
| Země původu |  Francie Itálie |
| Jazyk | francouzština |
| Délka | 117 min |
| Žánr | filmová komedie |
| Scénář | Jacques Tati Jean L'Hôte |
| Režie | Jacques Tati |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jacques Tati Jean-Pierre Zola Betty Schneider Denise Péronne Édouard Francomme … více na Wikidatech |
| Produkce | Jacques Tati |
| Hudba | Alain Romans |
| Kamera | Jean Bourgoin |
| Střih | Suzanne Baron |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 10. května 1958 |
| Produkční společnost | Gaumont Film Company |
| Distribuce | Gaumont Film Company Netflix |
| Ocenění | Oscar za nejlepší cizojazyčný film (1958) Prix du jury du Festival de Cannes (1958) New York Film Critics Circle Award for Best Foreign Language Film |
| Můj strýček na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hlavním aktérem příběhu je pan Hulot, známý již z filmu Prázdniny pana Hulota, natočeného v roce 1953.[2] Tato postava, kterou Jacques Tati sám ztvárnil, se vyskytuje ještě v dalších dvou filmech, a to
- Playtime (z roku 1967)[3]
- a Pan Hulot jede na výstavu (1971).[4]
Komedie Můj strýček získala více ocenění než kterákoli jiná Tatiho filmová díla, přičemž v roce 1958 to byl dokonce i Oscar za nejlepší cizojazyčný film.
Děj
editovatPan Hulot je nepraktický strýc devítiletého Gérarda Arpela, který žije se svými rodiči, kteří jsou spoutáni svým společenským postavením, v ultramoderní vile se zahradou na novém předměstí Paříže, a sice hned za rozpadajícími se kamennými budovami starých čtvrtí města, přičemž každý prvek vily Arpel je sice luxusní, ale zcela neosobní a má především zapůsobit oslňujícím a ohromujícím způsobem na hosty, tj. je sice navržený stylově, ale nefunkčně, bez ohledu na pohodlí anebo dostatek pohodlí (komfortu) obyvatel.
Naproti tomu pan Hulot, bratr paní Arpelové, žije ve staré a zchátralé městské čtvrti, je nezaměstnaný a po městě se pohybuje buď pěšky, nebo na motorovém kole. Gérard, otrávený jednotvárností (monotónností) života s rodiči, vítá každou příležitost, kdy může trávit čas se svým strýcem a při výletech s ním tu s tam provádět lumpárny s předměstskými kluky.
Aby zabránil svému švagrovi v příliš velkém vlivu na syna, pokusí se ho pan Arpel, ředitel továrny na plastové trubky, v továrně zaměstnat. Ale pan Hulot do zmechanizovaného prostředí, kde je vše na tlačítka, přináší jen chaos a nepořádek.
Obsazení hlavních rolí
editovat| Jacques Tati | pan Hulot |
| Jean-Pierre Zola | pan Arpel |
| Adrienne Servantie | paní Arpelová |
| Alain Bécourt | Gérard Arpel |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Mon oncle na francouzské Wikipedii a Mon Oncle na anglické Wikipedii.
- ↑ Můj strýček - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Prázdniny pana Hulota (1953). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Playtime (1967). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Pan Hulot jede na výstavu (1971). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Můj strýček na Wikimedia Commons - Můj strýček v Česko-Slovenské filmové databázi