Napoleon Sarony
Napoleon Sarony (1821 – 9. listopadu 1896) byl americký litograf a fotograf. Šlo o velmi oblíbeného a plodného portrétního fotografa, nejvíce znám se stal svými portréty hvězd z konce 19. století pocházejících z prken amerického divadla.
| Napoleon Sarony | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. března 1821 Québec |
| Úmrtí | 9. listopadu 1896 (ve věku 75 let) New York |
| Místo pohřbení | Green-Wood Cemetery (40°38′45″ s. š., 73°59′19″ z. d.) |
| Povolání | litograf a fotograf |
| Děti | Otto Sarony |
| Příbuzní | Olivier Sarony (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo
editovatNarodil se v kanadském Quebecu v roce 1821 a kolem 1836 se přestěhoval do New Yorku. Před založení vlastní litografické společnosti s Jamesem Majorem pracoval jako ilustrátor pro Currier and Ives. Firma Sarony & Major vznikla v roce 1843. V roce 1845 nahradil Jamese Majora Henry B. Major a pod tímto jménem fungovala společnost až do roku 1853. Od 1853 do 1857 byla firma známá jako Sarony and Company a v době 1857–1867 jako Sarony, Major & Knapp. Sarony opustil firmu v roce 1867 a založil fotografické studio na Union Square čp. 37, v době, kdy bylo velmi populární portrétování celebrit. Fotografové modelům za pózování platili a na prodej fotografií si ponechávali plné právo. Sarony údajně platil divadelní herečce Sarah Bernhardtové 1500 amerických dolarů za to, že mu pózovala před fotoaparátem, což odpovídá svou hodnotou dnešním 20 000 amerických dolarů.
Jako retušér u něho ve svých začátcích pracoval Alfred Cheney Johnston. Sarony byl, stejně jako jeho současník Aimé Dupont, známý svou schopností minimalizovat nedostatky fotografovaných, a to většinou díky využití perspektivy.[1]
Jeden z portrétů spisovatele Oscara Wildeho se stal předmětem jednání Nejvyššího soudu USA Burrow-Giles Lithographic Co. v. Sarony 111 U.S. 53 (1884), ve kterém Soudní dvůr potvrdil rozšíření autorských práv také na ochranu fotografií. Sarony žaloval litografickou společnost Burrow-Giles poté, co bez povolení použili litografii Oscar Wilde č. 18 ve své reklamě a soudním rozhodnutím vyhrál 610 USD (v přepočtu na dnešní měnu přibližně 12 000 dolarů).[2] Sarony sám pro Nejvyšší soud později fotografoval u příležitosti oslav stého výročí federálního soudnictví v roce 1890.
Sarony byl ženatý dvakrát. Jeho první manželka zemřela v roce 1858, jeho druhá, Louie, údajně sdílela jeho tendence k výstřednosti a preference pro bizarní oblečení. Pronajímala si důmyslné kostýmy, které nosila během své každodenní odpolední procházky po parku Washington Square a po jednom použití je vracela zpět.
Jeho bratr Oliver François Xavier Sarony byl také portrétní fotograf, který zemřel v roce 1879. Napoleonův syn Otto (1859–1903) pokračoval v rodovém odkazu po několik let až do své vlastní brzké smrti v roce 1903.
Sarony zemřel 9. listopadu 1896, asi ve věku 74 let a je pohřben na hřbitově Green-Wood Cemetery v Brooklynu.
Galerie
editovat-
-
Joseph Jefferson jako Rip Van Winkle, 1869 -
Herečka a modelka Sarah Bernhardt -
Mary Anderson jako Parthenia, 1883 -
Sarah Bernhardt jako Kleopatra, 1891 -
-
Sarony & Major, barevný tisk, 1850 -
-
Benoît-Constant Coquelin, 1888 -
Herečka Sarah Bernhardt -
Herečka Adah Menken, rond 1870 -
Herečka Margaret Anglin
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Napoleon Sarony na Wikimedia Commons - Article and rare pictures of Napoleon Sarony and his subject Mark Twain
- Portrait of Oliver Sarony (1820–1879)
Reference
editovat- ↑ SHIELDS, David S. Aimé Dupont [online]. University of South Carolina [cit. 2014-01-25]. Dostupné online.
- ↑ FINDLAW, A THOMSON REUTERS BUSINESS. BURROW-GILES LITHOGRAPHIC CO. v. SARONY, 111 U.S. 53 (1884) [online]. FindLaw, a Thomson Reuters business., 1884-03-17 [cit. 2010-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
- "Napoleon Sarony Dead," New York Times, 10 November 1896
- http://www.twainquotes.com/sarony/sarony.html
