Presbyter

Možná hledáte: Kněžství v katolické církvi

Presbyter (řecky πρεσβύτερος presbyteros – starší) je v Novém zákoně označení vůdce místní křesťanské komunity.

Vymezení pojmu

Ve 21. století se v katolických a pravoslavných církvích pojmu presbyter užívá jako společné označení pro kněze a biskupa, tedy svěcené služebníky, kteří mají kněžskou hodnost (na rozdíl od jáhna, který je svěcen ke službě). Pro samotného kněze se užívá pojem sacerdos. V některých případech pak sacerdos magnus pro biskupa.

V protestantských církevních společenstvích se pojmem presbyter nebo starší označují členové voleného orgánu sboru (staršovstva).

V jiných jazycích

Termín presbyter se vyskytuje ve většině evropských jazyků různých jazykových variantách, a to jako obecné označení duchovního či kněze. V německy hovořících zemích se užívá výrazu Priester, v angličtině priest, francouzsky prêtre, italsky prete atd. Ve starší češtině se používal i pojem pryšt^[1] nebo pryšť^[2]. Existuje také termín protopresbyter nebo archipresbyter (arcipryšt, arcipřišt).^[3]

Odkazy

Reference

↑ Katechismus o svatých obřadech církve katolické. V Praze: Bedř. Rohlíček, 1855, s. 186. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:0ae54390-930b-11e7-8167-005056825209, 29. května 2024.
↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. V Praze: František Šimáček, 1880, s. 1229. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:eddef4d0-3ed7-46cf-a901-b7b31cdd53d9, 29. května 2024.
↑ ŠUBERT, František Adolf. Malý Ottův slovník naučný: dvoudílný : příruční kniha obecných vědomostí. V Praze: J. Otto, 1905. sv. 1, s. 153. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:712da430-35da-11e9-844c-005056827e51, 29. května 2024.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu presbyter na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo presbyter ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Katechismus o svatých obřadech církve katolické. V Praze: Bedř. Rohlíček, 1855, s. 186. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:0ae54390-930b-11e7-8167-005056825209, 29. května 2024.

[2] KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. V Praze: František Šimáček, 1880, s. 1229. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:eddef4d0-3ed7-46cf-a901-b7b31cdd53d9, 29. května 2024.

[3] ŠUBERT, František Adolf. Malý Ottův slovník naučný: dvoudílný : příruční kniha obecných vědomostí. V Praze: J. Otto, 1905. sv. 1, s. 153. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:712da430-35da-11e9-844c-005056827e51, 29. května 2024.

[1]

[2]

[3]