Sauli Niinistö
Sauli Väinämö Niinistö (* 24. srpna 1948 Salo) je finský politik ze strany Národní koalice, v letech 2012 až 2024 prezident Finska. Během vlády premiéra Paava Lipponena byl ministrem spravedlnosti, financí a místopředsedou vlády. V roce 2006 se zúčastnil prezidentských voleb ve Finsku, kde v druhém kole prohrál s Tarjou Halonenovou. Do prezidentských voleb kandidoval podruhé v roce 2012, kde vyhrál s 62,6 % hlasů proti Pekkovi Haavistovi.[1] Do úřadu prezidenta oficiálně nastoupil 1. března 2012 jako 12. v pořadí. V roce 2018 svůj mandát obhájil, když vyhrál již v prvním kole voleb.
| Sauli Väinämö Niinistö | |
|---|---|
 Sauli Niinistö (2023) | |
| 12. prezident Finska | |
| Ve funkci: 1. března 2012 – 1. března 2024 | |
| Předchůdce | Tarja Halonenová |
| Nástupce | Alexander Stubb |
| Ministr financí Finska | |
| Ve funkci: 2. února 1996 – 16. dubna 2003 | |
| Předseda vlády | Paavo Lipponen |
| Předchůdce | Iiro Viinanen |
| Nástupce | Antti Kalliomäki |
| Místopředseda vlády Finska | |
| Ve funkci: 13. dubna 1995 – 30. srpna 2001 | |
| Předseda vlády | Paavo Lipponen |
| Předchůdce | Pertti Salolainen |
| Nástupce | Ville Itälä |
| Ministr spravedlnosti | |
| Ve funkci: 13. dubna 1995 – 1. února 1996 | |
| Předseda vlády | Paavo Lipponen |
| Předchůdkyně | Anneli Jäätteenmäkiová |
| Nástupce | Kari Häkämies |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní koalice |
| Rodné jméno | Sauli Väinämö Niinistö |
| Narození | 24. srpna 1948 (76 let) Salo,  Finsko |
| Choť | Marja-Leena Niinistö Jenni Haukio |
| Děti | 3 |
| Příbuzní | Kari Niinistö (sourozenec) Ville Niinistö (synovec) |
| Sídlo | Mäntyniemi (od 2012) |
| Alma mater | Univerzita v Turku (do 1974) |
| Profese | politik, advokát a soudce |
| Náboženství | luteránství |
| Ocenění | komandér Řádu bílé růže (1996) Medal for Military Merits (2003) komandér Oranžsko-nasavského řádu (2005) velkokříž Norského královského řádu za zásluhy (2007) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2008) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Sauli Niinistö |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Od roku 2009 do zvolení prezidentem země stál v čele Finského fotbalového svazu.[2]
Kariéra
editovatSauli Niinistö působil v letech 1977–1992 v komunální politice ve městě Salo. Do parlamentu byl zvolen ve volbách v roce 1987. V roce 1994 se stal předsedou Národní koaliční strany a o rok později místopředsedou vlády a ministrem spravedlnosti. Po ekonomické depresi v roce 1996 převzal úřad ministra financí, na nějž tehdejší ministr Iiro Viinanen rezignoval. Tuto funkci zastával Niinistö až do roku 2003, kdy odešel z parlamentu a stal se vicepředsedou Evropské investiční banky v Lucembursku.
V roce 2006 se zúčastnil prezidentských voleb ve Finsku. V prvním kole získal 24,1 % hlasů,[3] a postoupil tak do druhého kola s Tarjou Halonenovou, kde obdržel 48,2 % hlasů a těsně prohrál.[4] Téhož roku oznámil svoji kandidaturu do parlamentních voleb v roce 2007. Zde obdržel 60 563 preferenčních hlasů,[5] což byl největší počet hlasů, který se kdy podařilo v parlamentních volbách získat.
V roce 2012 opět kandidoval do prezidentských voleb. S 37 % hlasů vyhrál 22. ledna první kolo voleb a dostal se tak do druhého kola spolu s Pekkou Haavistem.[6] Druhé kolo voleb se konalo 5. února a Niinistö zde zvítězil s 62,6 % hlasů.[1]
Prezidentský post obhájil i při volbách v roce 2018, kdy se ziskem 62,7 % hlasů zvítězil již v prvním kole. Jeho hlavní vyzyvatel, kterým byl opět Pekka Haavisto, obdržel jen 12,4 % hlasů.[7] Znovu kandidovat již nemůže, takže v úřadu skončí nejpozději 1. března 2024.
Osobní život
editovatVystudoval práva na Univerzitě v Turku a před vstupem do politiky pracoval jako právník. Roku 1974 si vzal za ženu Marju-Leenu Alanko, která později v roce 1995 zemřela při autonehodě. Má s ní dva syny, Nuuttiho (nar. 1975) a Matiase (nar. 1980). Během svého působení ministra se sblížil s opoziční političkou Tanjou Karpelou, Miss Finska a pozdější ministryní kultury. V roce 2003 oznámili své zasnoubení, nicméně o rok později bylo zrušeno. Roku 2009 se oženil s o třicet let mladší Jenni Haukio.[8]
Jeho synovcem je Ville Niinistö, někdejší předseda Zeleného svazu a ministr životního prostředí v letech 2011–2014.
Sauli Niinistö je také jedním z přeživších zemětřesení a tsunami v Indickém oceánu 2004.[9]
Vyznamenání
editovat
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 5. června 2007
velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 5. září 2008[10]
rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 17. dubna 2012
velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko, 10. října 2012
rytíř Řádu slona – Dánsko, 4. dubna 2013[11]
velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem – Litva, 24. dubna 2013[12]
velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola – Island, 28. května 2013[13]
velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 9. července 2013
velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 9. září 2013 – udělil prezident Andris Bērziņš[14]
Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem – Estonsko, 9. května 2014[15]
velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 2015
rytíř Řádu bílé orlice – Polsko, 30. března 2015[16]
řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 26. května 2015
rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 10. května 2016
velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 18. září 2017[10]
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 17. září 2018
velkokříž Řádu cti – Řecko[zdroj?!]
velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské – Nizozemsko[zdroj?!]
Politické názory
editovatV květnu 2022 Niinistö společně s ministerskou předsedkyní Sannou Marinovou oznámili, že podporují vstup Finska do Severoatlantické aliance. Šlo o součást procesu, v němž země přehodnocuje svůj neutrální status v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.[17] Na národní úrovni završil vstup do Aliance 23. března 2023, kdy podepsal novely zákonů.[18]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Helsingin Sanomat - Tulospalvelu. www.vaalikone.fi [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-07.
- ↑ Finnish FA president becomes Finland's President. UEFA.com [online]. 2012-02-07. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vaalit. 192.49.229.35 [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-17.
- ↑ Vaalit. 192.49.229.35 [online]. [cit. 2012-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-22.
- ↑ Vaalit
- ↑ Yle Uutiset
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Finským prezidentem zůstane Niinistö, dostal přes 60 procent hlasů. iDNES.cz [online]. 2018-01-28 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Helsingin Sanomat. www.vaalikone.fi [online]. [cit. 2012-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-10.
- ↑ Ilta-Sanomat. www.iltasanomat.fi [online]. [cit. 2012-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-21.
- ↑ a b Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Modtagere af danske dekorationer. Kongehuset [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-12. (dánsky)
- ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08.
- ↑ Forseti.is [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-26.
- ↑ VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. (lotyšsky)
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 30 marca 2015 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-21.
- ↑ ČTK. Finský prezident a premiérka podpořili vstup země do NATO, přiměla je k tomu válka na Ukrajině. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-05-12 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online.
- ↑ President seals Finland’s NATO bid by signing required laws. apnews.com [online]. AP, 2023-03-23 [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sauli Niinistö na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
