Třída Littorio

Třída Vittorio Veneto
	Roma
Obecné informace
Uživatel	Regia Marina
Typ	bitevní loď
Lodě	4
Osud	1 potopena; 2 vyřazeny; 1 nedokončena
Předchůdce	třída Caracciolo
Technické údaje
Výtlak	41 167 t (standardní); 45 752 t (plný)
Délka	237,76 m
Šířka	32,82 m
Ponor	9,6 m
Pohon	4 turbínová soustrojí; 8 kotlů; 4 lodní šrouby; 139 561 koní; 3 kormidla
Rychlost	30 uzlů (56 km/h)
Dosah	4 600 nám. mil (8 500 km) při rychlosti 16 uzlů (30 km/h)
Posádka	80 důstojníků; 1 750 námořníků
Výzbroj	9× 381mm kanón (3×3); 12× 152mm kanón (4×3); 12× 90mm kanón; 20× 37mm kanón; 16× 20mm kanón
Letadla	3× hydroplán

Třída Vittorio Veneto byla třída bitevních lodí Italského královského námořnictva z doby druhé světové války. Byla to elegantní, dobře pancéřovaná a silně vyzbrojená plavidla. Celkem byly rozestavěny čtyři jednotky této třídy, přičemž dokončit se podařilo tři. Ve službě byly v letech 1940–1943.^[1] Třída byla nasazena ve druhé světové válce. Po italské kapitulaci byla jedna potopena Němci a zbývající dvě byly po válce sešrotovány.

Stavba

Vývoj nových italských bitevních lodí probíhal od počátku 30. let. Silně vyzbrojená a dobře pancéřovaná plavidla svým výtlakem výrazně (o cca 5000 t) překonávala limit dohodnutý na Washingtonské konferenci.^[1] Na stavbě se podílely loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Terstu a Ansaldo v Janově. V letech 1940–1942 byly do služby přijaty první tři jednotky.^[1] Impero byla během stavby přesunuta z Janova do Benátek, po italské kapitulaci nedokončené plavidlo ukořistili Němci a 20. února 1945 ji nakonec potopil spojenecký nálet.

Jednotky třídy Vittorio Veneto:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Vittorio Veneto	CRDA	1934	22. července 1937	28. dubna 1940	Po italské kapitulaci 9. září 1943 internována Spojenci, po válce připadla Velké Británii, sešrotována.
Littorio	Ansaldo	1934	22. srpna 1938	6. května 1940	Při plavbě do internace ji 9. září 1943 těžce poškodila německá kluzáková puma, po válce připadla USA, sešrotována.
Roma	CRDA	1938	9. června 1940	16. června 1942	Při plavbě do internace ji 9. září 1943 potopily dvě německé kluzákové pumy.
Impero	Ansaldo	1938	15. listopadu 1939	–	Dne 20. února 1945 byla v Terstu potopena spojeneckým náletem, sešrotována.

Konstrukce

Littorio

Hlavní výzbroj tvořilo devět 381mm kanónů umístěných ve třech třídělových věžích. Zadní dělová věž byla vysoko zvednutá, aby při střelbě neohrožovala vlastní katapult pro hydroplány. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů ve třídělových věžích. Lehkou výzbrojí bylo dvanáct 90mm kanónů, dvacet 37mm kanónů a šestnáct 20mm kanónů. Plavidlo neslo až tři hydroplány (IMAM Ro.43, IMAM Ro.44). Pohonný systém tvořilo osm kotlů a čtyři turbínová soustrojí o výkonu 139 561 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e VITTORIO VENETO battleships (1940-1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. Kapitola Littorio class, s. 66 až 69. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Littorio na Wikimedia Commons

[ref1-1] VITTORIO VENETO battleships (1940-1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (anglicky)

[1]