Transneptunické těleso

Transneptunické těleso (zkratka TNO z anglického Trans-Neptunian Object) je objekt v naší sluneční soustavě, který se pohybuje za oběžnou drahou planety Neptun. Celkový počet těchto objektů prolétávajících oblastí ve vzdálenosti 30 až 50 AU od Slunce, a s průměrem nad 100 km, se odhaduje na více než 70 tisíc.^[zdroj?] Roku 2018 bylo evidováno 528 číslovaných a více než 2000 nečíslovaných TNO.^[1]

Tato tělesa jsou považována za planetky, či trpasličí planety, a jsou také zařazována do katalogu planetek, včetně Pluta i s jeho měsícem Charonem. Některé z nich jsou doprovázeny průvodci (k 14. 9. 2006 celkem 28 objektů).

TNO se pravděpodobně formovaly srážkami.^[2]

Kategorie transneptunických těles

Kategorie transneptunických těles.

Většina transneptunických těles (s výjimkou plutoidů) patří mezi malá tělesa sluneční soustavy. Podle dynamických vlastností svých drah se dělí do několika skupin:

Objekty z Kuiperova pásu (zkratka KBO z anglického Kuiper Belt Objects) jsou objekty ve vzdálenostech 30 (v blízkosti dráhy Neptunu) až 50 AU; dále se dělí na:
- Plutína (pojmenovány podle trpasličí planety Pluto, která je jejich prvním objeveným představitelem) jsou objekty, jejichž dráha je v rezonanci 2:3 s Neptunovou dráhou.
- Jiné rezonanční objekty (s poměrem oběžných dob 4:5, 3:4, 3:5, 4:7 a 1:2) s Neptunem.
- Kubewana (angl. Cubewanos, pojmenovány podle hláskování části předběžného označení prvního představitele této skupiny, 1992 QB₁, [kjuː biː wʌn]IPA) jsou objekty na drahách s malou excentricitou (pod 0,15) a s velkými poloosami v rozpětí od 41,8 do 48 AU.
Objekty rozptýleného disku (zkratka SDO z anglického Scattered Disk Objects) jsou objekty v oblasti obklopující Kuiperův pás. Mohou mít perihel v blízkosti dráhy Neptunu, mají však výraznější sklon oběžné dráhy a velkou excentricitu dráhy.
- Také v této oblasti se vyskytují rezonanční objekty s Neptunem (nejčastěji v poměru oběžných dob 2:5), ale vzhledem k větší vzdálenosti od Neptunu jich je relativně méně než v Kuiperově pásu.
Objekty odděleného disku jsou tělesa, která se ani v době svého největšího přiblížení nedostávají do gravitačního vlivu Neptunu.
Objekty z Oortova oblaku jsou velmi vzdálené objekty. Existence mračna těles na okraji sluneční soustavy vyplývá z modelů jejího vývoje, ovšem žádné z nich nebylo dosud přímo pozorováno.
- Předpokládaná, avšak zatím také stále nepozorovaná vnitřní část Oortova mračna se někdy nazývá Hillsův oblak.
Další objekty, nepatřící do žádné z výše uvedených kategorií.

Největší transneptunická tělesa

Velikosti transneptunických těles

Eulerův diagram s různými typy těles sluneční soustavy

(134340) Pluto (plutíno), 2370 ± 20 km
(136199) Eris (SDO), 2326 ± 12 km
(136472) Makemake (kubewano), 1500 km
(136108) Haumea (kubewano), 1380 km
(50000) Quaoar (kubewano), 1260 km
(225088) Gonggong (SDO), 1230 ± 50 km
Charon (měsíc Pluta), 1212 km
(90377) Sedna (objekt odděleného disku), 1060±100 km
(90482) Orcus (plutíno), 1000 km
(20000) Varuna (kubewano), 870 km
(120347) Salacia (E-SDO), 866 km
(55637) 2002 UX₂₅ (kubewano), 840 km?
(55565) 2002 AW₁₉₇ (jiné TNO), 790 km
2002 MS₄ (jiné TNO), 760 km?
2003 MW₁₂ (kubewano), 760 km?
2005 RN₄₃ (kubewano?), 760 km?
(19521) Chaos (kubewano), 740 km?
2003 AZ₈₄ (plutíno), 730 km?
(55636) 2002 TX₃₀₀ (kubewano), 710 km?
(24835) 1995 SM₅₅ (jiná TNO), 700 km?
(90568) 2004 GV₉ (kubewano), 700 km?
(120178) 2003 OP₃₂ (kubewano), 670 km?
(229762) 2007 UK126 (SDO), 670 km?
(42301) 2001 UR₁₆₃ (SDO), 640 km?
(84922) 2003 VS₂ (plutíno), 640 km?
(15874) 1996 TL₆₆ (SDO), 630 km
(84522) 2002 TC₃₀₂ (2:5 rezonanční objekt), 500 km
(19308) 1996 TO₆₆ (kubewano), 200 km?

Poznámka: Průměry, doprovázené otazníkem, jsou odhadovány z průměrného albeda TNO a hvězdné velikosti objektu. Mohou se proto výrazně lišit od skutečnosti. Stav k 14. 9. 2006.

Statistika objevených transneptunických těles

plutína – 196
jiné rezonanční TNO – 52
kubewana – 665
SDO – 101
objekty z Oortova oblaku – 1
jiná TNO – 112
celkem – 1127

Poznámka: Do jednotlivých skupin jsou zařazeny i objekty, u nichž jejich klasifikace vzhledem k dosud ne zcela přesné znalosti oběžné dráhy je nepotvrzená. Stav včetně Pluta, ale bez Charonu, k 14. 9. 2006.

Odkazy

Reference

↑ List Of Transneptunian Objects [online]. minorplanetcenter.net, 2023-02-07 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Tokyo Institute of Technology. Study shows how icy outer solar system satellites may have formed. phys.org [online]. 2019-06-25 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu transneptunické těleso na Wikimedia Commons
Seznam TNO (anglicky)
Trans-Neptunian Objects / W. R. Johnston (anglicky)
Kuiper Belt / D. Jewitt (anglicky)

[1] List Of Transneptunian Objects [online]. minorplanetcenter.net, 2023-02-07 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Tokyo Institute of Technology. Study shows how icy outer solar system satellites may have formed. phys.org [online]. 2019-06-25 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]