Viktor Kibenok
Viktor Nikolajevič Kibenok (rusky Виктор Николаевич Кибенок, ukrajinsky Віктор Миколайович Кібенок – Viktor Mykolajovyč Kibenok), 17. února 1963, Ivankov – 11. května 1986, Moskva) byl černobylský hasič, který zemřel na následky ozáření při hašení havárie Černobylské jaderné elektrárny. Posmrtně mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu.[1]
| Viktor Mykolajovyč Kibenok | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. února 1963 Ivankiv  Sovětský svaz |
| Úmrtí | 11. května 1986 (ve věku 23 let) Moskva Sovětský svaz |
| Příčina úmrtí | ozáření |
| Místo pohřbení | Mitinský hřbitov |
| Povolání | černobylský likvidátor a hasič |
| Ocenění | Hrdina Sovětského svazu Leninův řád Ocenění prezidenta Ukrajiny "Za odvahu" |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatMládí
editovatKibenok se narodil v rodině hasičů, jeho otec i dědeček byli hasiči. Občas jezdil s otcem k mimořádným událostem. Pravděpodobně tehdy našel svou lásku k hasičství. V srpnu 1984 absolvoval Čerkaskou hasičskou a technickou školu a byl vyslán pracovat do Pripjati. Byl poručíkem a vrchním strážným na požární stanici v Pripjati.
Měl zálibu v motoristickém sportu a vlastnil motocykl.[2]
Černobylská havárie
editovatKibenok a jeho brigáda byli v okamžiku výbuchu ve službě. Z brigády Volodymyra Pravyka přišel poplach s žádostí o vyslání jeho brigády do elektrárny. Kibenokovi bylo sděleno, že se vznítily střechy turbínové haly a třetího reaktoru. Vyslal na místo Ural-375 AC-40, dva vozy ZIL-130 AC-40 a mechanický žebřík ZIL-131 AL-30. Všichni hasiči byli vysláni na místo. Kibenok dorazil na jižní stranu elektrárny kolem 1:35 a jeho brigáda krátce zaparkovala svá vozidla podél turbínové haly. Kibenok se setkal s Pravykem, který mu řekl, aby odvezl svou brigádu na střechu třetího bloku a uhasil tam požáry, zatímco jeho brigáda hasila požáry v turbínových halách. Pravyk se nabídl, že povede Kibenka a jeho muže na střechu 3. bloku.[3][4]
Kolem 1:45 nařídil svému žebříkovému vozu ZIL-131 AL30, aby se přemístil na severní stranu elektrárny za účelem zřízení hadicového vedení na střechu bloku 3. Z Kibenokovy brigády byli vybráni čtyři muži, kteří vylezli na střechu třetího reaktoru: Byli vybráni: starší seržant Vasilij Ignatěnko, starší seržant Vladimir Tišura, seržant Nikolaj Vaščuk a mladší seržant Nikolaj Titenok. Spolu s Pravykem vylezlo šestičlenné družstvo na střechu třetího reaktoru z jihu, přes turbínovou halu.[2][3][5]
Podle pozdější zprávy Leonida Těljatnikova vzniklo na střeše třetího reaktoru asi pět malých požárů, které byly způsobeny žhavými kusy jaderného materiálu, jež zapálily hořlavou asfaltovou střechu.[6] Střecha byla také poseta rozžhavenými grafitovými bloky a uranovými palivovými soubory, které byly vysoce radioaktivní. Jednotka manévrovala kolem střechy třetího bloku a základny ventilačního komína a hasila různé malé požáry kolem střechy. Střecha byla tak rozpálená, že se na ní začal tavit asfalt, který se Kibenokovi lepil na boty a ztěžoval mu pohyb.[3][5]
Radiace si však začala vybírat svou daň, protože kolem půl třetí ráno Tišura a Vaščuk údajně zkolabovali na střeše. Posádka se začala vracet po žebřících na střechu turbínové haly. Při sestupu ze střechy bloku 3 Kibenok zřejmě nakrátko upadl do bezvědomí a dolů mu musel pomáhat Ignatěnko, který po schodech snášel i Tišuru. Piotr Khmel, řidič jednoho z hasičských vozů z Kibenokovy jednotky, mu pomohl svléknout uniformu a zůstal s Kibenokem a ostatními, dokud nepřijela sanitka.[5]
V nepřítomnosti Kibenokova oddílu nařídil Těljatnikov třem mužům: Zacharovovi a Petrovskému z Pravykovy brigády, aby stáli na střeše reaktoru na požární hlídce, i když brzy své stanoviště opustili poté, co Petrovskij údajně dočasně oslepl. Kibenok byl převezen do sanitární jednotky č. 126 (nemocnice v Pripjati) spolu s ostatními prvními zasahujícími a pracovníky elektrárny.[3]
Hospitalizace a smrt
editovat
Kibenok zůstal v sanitární jednotce č. 126 (Pripjaťská nemocnice) jeden den, než si uvědomil skutečný rozsah havárie. Poté byl letecky převezen do moskevské nemocnice č. 6, která se specializovala na radiologii a radiační popáleniny. Měl popáleniny od bitumenu na vnitřní straně úst a jeho plíce byly poškozeny vdechováním hořícího bitumenu. Kvůli těmto vnitřním popáleninám nemohl Kibenok jíst a bylo pro něj nesmírně bolestivé mluvit. Měl také těžké termické popáleniny na nohou. Devátého května už Kibenok nemohl stát na nohou. Dne 11. května, několik hodin po Pravykovi, zemřel.[2][3][5]
Jeho pohřeb se konal 13. května a je pohřben vedle svých přátel na Mitinském hřbitově v Moskvě.[3]
Odkaz
editovatKibenok po sobě zanechal ženu a dítě. Dítě se však později narodilo mrtvé. Posmrtně obdržel vyznamenání Hrdina Sovětského svazu a ukrajinský Řád za odvahu. V jeho rodném městě Ivankivě je po něm pojmenována ulice. Kibenok má také řadu pomníků, a to po celé Kyjevské oblasti, včetně jednoho v Čerkaské požárně-technické škole, kde se vyučil důstojníkem.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Kibenok na anglické Wikipedii.
- ↑ Кибенок Виктор Николаевич. warheroes.ru [online]. [cit. 2022-10-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c ALEKSIEVICH, Svetlana. Chernobyl prayer : a chronicle of the future. London: [s.n.] vi, 293 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-241-27053-0, ISBN 0-241-27053-7. OCLC 948445486
- ↑ a b c d e f PLOKHY, Serhii. Chernobyl : history of a tragedy. London: [s.n.] xvi, 404 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-14-198835-1, ISBN 0-14-198835-5. OCLC 1128410251
- ↑ LEATHERBARROW, Andrew. Chernobyl 01:23:40 : the incredible true story of the world's worst nuclear disaster. [United States]: [s.n.] 247 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-9935975-0-3, ISBN 0-9935975-0-5. OCLC 956386551
- ↑ a b c d HIGGINBOTHAM, Adam. Midnight in Chernobyl : the untold story of the world's greatest nuclear disaster.. [Place of publication not identified]: CORGI 1 volume s. Dostupné online. ISBN 0-552-17289-8, ISBN 978-0-552-17289-9. OCLC 1106080716
- ↑ ALKORALKOR. The original report of firefigjter Major Leonid Telyatnikov covers his actions during the Chernobyl disaster from arrival to the power plant at 01:45 to coming to the Pripyat hospital at 05:00 [online]. 2021-08-05 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Mykolajovyč Kibenok na Wikimedia Commons