Wacho
Wacho (také Wakko či Waches, původně zřejmě Waldchis) (?–539) byl král Langobardů. Vládl na území střední Evropy severně od Dunaje[1] na území dnešního Rakouska, Česka a Slovenska, v období předcházející invazi Langobardů na území dnešní Itálie, patrně od roku 510 do své smrti.
| Wacho | |
|---|---|
| Langobardský král | |
| Doba vlády | 510?–539 |
| Tituly | langobardský král |
| Narození | 5. století |
| Úmrtí | 539 nebo 540 |
| Předchůdce | Tato |
| Nástupce | Walthari |
| Manželky | Radegunda Austrigusa Silinga |
| Potomci | Wisigarda Waldrada Walthari |
| Dynastie | Lethingové |
| Otec | Unichis |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeho otcem byl Unichis, bratr sedmého langobardského krále Tatona.[2] Wacho se zmocnil trůnu tím, že kolem roku 510 svého strýce Tatona zavraždil (nebo dal zavraždit). Poté bojoval s jeho synem Hildigisem, který nakonec prchnul ke Gepidům, kde zemřel.[2] Wacho udržoval dobré vztahy s kmenem Franků i s ostatními mocnými sousedy.[3] V roce 539 ostrogótský král Witiges požádal Wacha o pomoc proti generálovi Belisarovi, kterého vyslal byzantský císař Justinián I., aby sjednal na území dnešní Itálie pořádek. Wacho žádosti nevyhověl, chtěl zůstat v dobrých vztazích s Konstantinopoli.[1]
Pro Wachona hrála výraznou úlohu jeho sňatková politika. Byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s Radegundou, dcerou duryňského krále Bisina, bylo bezdětné. Po její smrti si za ženu zvolil Austrigusu, dceru gepidského vládce Elemunda. S Austrigusou měl dvě dcery, z nichž starší Wisigardu provdal za Theudeberta I., krále Austrasie z rodu Merovejců, a mladší Walderadu provdal poprvé za Theobalda z Austrasie, podruhé za Chlothara I., krále Franků, a potřetí za Garibalda I. Bavorského. Poslední Wachonovou manželkou byla Silinga z kmene Herulů. Silinga se stala matkou jeho jediného syna Walthara. Podle některých badatelů (Josef Poulík) byl Wacho pohřben v knížecí hrobce pod mohylou na Žuráni u Brna, nicméně pro toto tvrzení moderní historici nemají dnes hodnověrné důkazy. Závěry nejnovějších výzkumů však hovoří o tom, že v monumentální hrobce II na tomto nalezišti byla pohřbena třetí Wachonova manželka Silinga.[4]
Po své smrti (539 či 540) zanechal Wacho jediného, nedospělého syna Walthariho, zvaného též Valdarus. Jeho poručníkem byl stanoven kníže Audoin z rodu Gausů, který se po jeho smrti (již patrně měl i na svědomí), zřejmě 545 či 546, stal králem. V osobě Walthariho po meči vymřela dynastie langobardských králů, později se však jejich moc vrátila do rukou potomků Theodelindy, dcery Wachonovy dcery Walderady a prvního bavorského vévody Garibalda I.
Reference
editovat- ↑ a b Britannica.com (anglicky)
- ↑ a b Origo Gentium Langobardum - The Origin of the Lombard Nation Archivováno 18. 2. 2015 na Wayback Machine. (anglicky)
- ↑ Dějiny pozdní antiky. www.gjp.cz [online]. [cit. 2008-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-13.
- ↑ TEJRAL, Jaroslav. Žuráň. Reallexikon der Germanischen Altertumskunde. 2007, roč. 53, s. 953–966.
Literatura
editovat- Bedřich Svoboda: Čechy v době stěhování národů, Praha 1965
- Malcom Todd: Germáni
- Eduard Droberjar: Věk barbarů, Praha 2005
- Prokopios z Kaisareie: Válka s Góty, Praha 1985
Externí odkazy
editovat| Langobardští králové | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Hildigis |
510 – asi 540 Wacho |
Nástupce: Walthari |
