Wikipedista:JelenaBraum/Koinofilie

1. 1. dopřeložit
2. 2. opravit odkazy
3. 3. počeštit obrázky (přeloženy, nenahrány)
4. 4. přidat překlad z jazyka
5. 5. nahradit českou stránku (příliš stručná)

Tento leucismem trpící páv má vzhledem ke svému neobvyklému zbarvení sníženou šanci si nalézt partnera a rozmnožit se v přirozeném prostředí.

Koinofilie je evoluční hypotéza, podle níž si zvířata v průběhu pohlavního výběru přednostně vybírají partnera s minimálním množstvím neobvyklých nebo mutantních znaků, ať už jde o jejich funkci, vzhled či chování. Termín sám pochází z řeckého koinos (společné, sdílené) a filein (mít rád, toužit po něčem).

Přírodní výběr způsobuje, že se prospěšné zděděné vlastnosti postupně v populaci šíří na úkor vlastností nevýhodných. Podle hypotézy koinofilie se dá očekávat, že se budou sexuálně se množící jedinci vyhýbat partnerům se vzácnými nebo neobvyklými rysy, a naopak budou upřednostňovat jedince s obvyklým či průměrným fenotypem. Mutace projevující se změnami ve vzhledu, funkčnosti či chování bývají obvykle nevýhodné, a je tedy snazší se vyhýbat všem viditelným mutacím i za cenu, že někdy dojde k přehlédnutí změn potenciálně prospěšných. Koinofilní strategie tak sice není ve svém odhadu potenciálních benefitů nových mutací neomylná, přesto je ale dostatečně výhodná, aby se v populaci udržela. Koinofilní volba umožňuje, aby potomci se zvýšenou pravděpodobností zdědili právě ty vlastnosti, které zástupcům jejich druhu dobře sloužily v minulosti.

-------------------------------- Překlad / Strojový překlad --------------------------------

Koinophilia se liší od "jako preferuje jako" páření vzor assortative páření. Pokud je jako preferovaný jako, leucistic zvířat (například bílé pávy) by být sexuálně přitahováni jeden ke druhému, a leucistic poddruh by přijít do bytí. Koinophilia předpovídá, že to je nepravděpodobné, protože leucistic zvířata jsou přitahovány k průměrné stejným způsobem, jako jsou všichni ostatní členové jeho druhu. Od non-leucistic zvířata nejsou přitahováni leucism, několik leucistic jedinci najít kamarády, a leucistic linií bude jen zřídka formě.

Koinophilia nabízí jednoduché vysvětlení pro téměř univerzální kanalizace sexuální bytosti do druhů, vzácnost přechodných forem mezi druhy (mezi oběma existujících a fosilních druhů), evoluční stáze, přerušované rovnováhy, a vývoj spolupráce. Koinophilia by mohlo také přispět na údržbu o pohlavní rozmnožování, brání jeho přechod na mnohem jednodušší a ve své podstatě výhodnější asexuální reprodukce.

Na koinophilia hypotéza je podporována zjištění Judith Langloisová a její spolupracovníky. zjistili, že v průměru dvě lidské tváře byla atraktivnější, než tváře, z nichž ten průměr byl odvozen. Na více ploch (stejného pohlaví a věk), které byly použity v v průměru proces více atraktivní a přitažlivé průměrná tváří se stal. Tato práce do průměrnosti podporuje koinophilia jako vysvětlení toho, co představuje krásnou tvář.

Speciace a přerušované rovnováhy

Biologové z Darwin dále se podivoval nad tím, jak evoluce produkuje druhů , jejichž dospělí členové vypadat mimořádně podobní, a výrazně odlišné od členů jiných druhů. Lvi a levharti jsou, například, jak velké šelmy, které obývají stejné prostředí, a lovit mnohem stejnou kořist, ale vypadat úplně jinak. Otázkou je, proč meziprodukty neexistují.

Ohromující dojem z přísné jednotnosti, zahrnující všechny vnější rysy dospělých členů druhů, dokládá tento stádo Springbok, Antidorcas marsupialis, v Poušti Kalahari. Tato homogenita vzhled je typický a prakticky diagnostické, téměř všech druhů, a velký evoluční záhadu. Darwin zdůrazňoval individuální rozdíly, což je nepochybně přítomen ve stádě, jako je tento, ale je mimořádně obtížné rozeznat, a to i po dlouhodobé známosti se stádem. Každý jedinec musí být jednoznačně a zřetelně označené sledovat jeho život, historii a interakce s ostatními (tagged) členové populace.

To je "horizontální" dimenze dvou-dimenzionální problém, s odvoláním na téměř úplné absenci přechodného nebo přechodné formy mezi dnešní druhy (např. mezi lvi, leopardi, gepardi).

"Vertikální" rozměr se týká fosilní záznam. Fosilní druhy jsou často pozoruhodně stabilní po velmi dlouhá období geologického času, i přes kontinentální drift, velké klimatické změny, masové vymírání. Při změně v podobě vyskytuje, to má tendenci být náhlé z geologického hlediska, opět produkovat fenotypové rozdíly (tj. neexistence přechodných forem), ale teď mezi po sobě následujícími druhy, které se pak často koexistovat po dlouhou dobu. Tak fosilní záznam naznačuje, že evoluce se vyskytuje v dávkách, střídají dlouhá období evoluční stagnace v tzv. přerušované rovnováhy. Proč je to tak, byla to evoluční záhada od té doby, co Darwin jako první rozpoznal problém.

Koinophilia mohl vysvětlit, horizontální a vertikální projevy speciace, a proč to, jako obecné pravidlo, to zahrnuje celý vnější vzhled zvířat. Od koinophilia ovlivňuje celý vnější vzhled, členové křížení skupiny jsou poháněny vypadají stejně v každém detailu. Každý křížení skupina se bude rychle rozvíjet své vlastní charakteristický vzhled. individuální od jedné skupiny, která putuje do jiné skupiny, bude následně uznána jako různé, a budou diskriminováni během období páření. Reprodukční izolace vyvolané koinophilia by tedy mohl být první zásadní krok ve vývoji, nakonec, fyziologické, anatomické a behaviorální bariéry hybridizace, a proto, nakonec, plnou specieshood. Koinophilia budou poté hájit, že druhy' vzhled a chování proti invazi neobvyklé nebo neznámé formy (které by mohly vzniknout tím, že přistěhovalectví nebo mutace), a tak bude paradigmatu přerušované rovnováhy (nebo "vertikální" aspekt speciace problém).

Evoluce v koinofilních podmínkách

Podrobnější verzi diagramu vlevo podle zeměpisné oblasti.

Pozadí úvah

Vývoj může být velmi rychlý, jak je znázorněno vytvoření domácí zvířata a rostliny ve velmi krátkém období geologického času, trvající pouze několik desítek tisíc let, lidé s malou nebo žádnou znalostí genetiky. Kukuřice, Zea mays, například, byl vytvořen v Mexiku v jen několik tisíc let, od asi 7 000 až 12 000 lety. To vyvolává otázku, proč dlouhodobé tempo evoluce je mnohem pomalejší, než je teoreticky možné.

Evoluce je uložena na druhy nebo skupiny. To není plánováno, nebo se snažíme v některých Lamarckist způsobem. mutace, na které proces závisí, jsou náhodné události, a, s výjimkou "tichých mutací", které nemají vliv na funkčnost nebo vzhled na dopravce, tak mají obvykle nevýhodné, a jejich šance dokázat být užitečné v budoucnu, je mizivě malá. Proto, zatímco druhy nebo skupiny by mohly mít prospěch tím, že je schopen přizpůsobit se novému prostředí, a to prostřednictvím akumulace široké škály genetické variability, je to na úkor jednotlivců , kteří mají nést tyto mutace do malé, nepředvídatelné menšina z nich v konečném důsledku přispívá k takové adaptaci. To znamená, že schopnost vyvíjet se skupiny adaptace, která byla zdiskreditována tím, že, mimo jiné, George C. Williams, John Maynard Smith a Richard Dawkins. protože to není k prospěchu jednotlivců.

V důsledku toho, sexuální jedinci by se dalo očekávat, aby se zabránilo přenosu mutace na jejich potomky tím, že zamezují vazby s podivné nebo neobvyklé vlastnosti. Mutace, které tedy ovlivňují vnější vzhled a zvyky jejich dopravci budou jen zřídka přechází na další a další generace. Budou se proto zřídka být testovány přírodní výběr. Evoluční změny ve velké populaci s širokým výběrem z vazby, bude, proto, přišel k virtuálnímu zastavení. Jediná mutace, které se mohou hromadit v populaci jsou ty, které nemají žádný znatelný vliv na vnější vzhled a funkčnost jejich nositelé (jsou proto označovány jako "tichý", nebo "neutrální mutace").

Evoluční proces

Omezení koinophilia působí na fenotypové změny naznačuje, že evoluce může pouze dojít, pokud mutant vazby se nelze vyhnout v důsledku závažného nedostatku potenciální partnery. To je nejvíce pravděpodobné, že se vyskytují v malých uzavřených komunit, jako například na malých ostrovech, v odlehlých údolí, jezera, říční systémy, jeskyně, nebo během období zalednění, , nebo na základě hromadné vymírání, při náhlé výbuchy vývoj lze očekávat. Za těchto okolností, nejen, že je výběr vazby přísně omezen, ale počet obyvatel překážek, zakladatel účinky, genetický drift a inbreeding způsobit rychlé, náhodné změny v izolované populaci genetického složení. Kromě toho, hybridizace s příbuznými druhy v pasti ve stejné izolovat může zavést dodatečné genetické změny. Pokud se izolované populace, jako to přežije své genetické otřesy, a následně expanduje do neobsazený výklenek, nebo do výklenku, ve kterém má výhodu nad jeho konkurenty, nový druh nebo poddruh, bude mít přijít do bytí. Z geologického hlediska to bude náhlé události. Obnovení vyhnout mutant kamarádi budou následně výsledek opět v evoluční stagnace.

Tak fosilní záznam evoluční postup se obvykle skládá z druhů, které se náhle objeví, a nakonec zmizí stovky tisíc nebo miliony let později, a to bez jakékoli změny vnějšího vzhledu. Graficky, tyto fosilní druhy jsou reprezentovány horizontálními liniemi, jejichž délky líčí, jak dlouho každý z nich neexistoval. Vodorovnost linek ilustruje neměnný vzhled každého z fosilních druhů je vyobrazena na grafu. V průběhu každého druhu existence nové druhy se objevují v náhodných intervalech, každý také trvající mnoho set tisíc let dříve, než zmizí beze změny vzhledu. Stupeň příbuznosti a linie sestupu těchto souběžných druhů je obecně nemožné určit. To je znázorněno v následujícím diagramu znázorňující evoluci moderních lidí od času, že hominins oddělená od linky, která vedla k vývoji našich nejbližších žijících příbuzných primátů, šimpanzi.

Distribuce druhů v rámci tribu Hominini v průběhu času. Pro příklady podobné evoluční časové osy vidět paleontologické seznam Afrických dinosaurů, Asijských dinosaurů, Lampriformes a Amiiformes.

Důsledky hypotézy v evoluci fenotypu

Tento návrh, že populace překážky jsou možná primární generátory o změnu, která pohání vývoj, předpovídá, že vývoj se obvykle vyskytují v přerušovaném, poměrně rozsáhlé morfologické kroky, střídají se delší dobu evoluční stagnace, , místo v souvislou řadu jemně odstupňované změny. Nicméně, to je další predikce. Darwin zdůraznil, že společná biologicky zbytečné zvláštnosti a nesouladů, které charakterizují druhy jsou známky evoluční historii – něco, co by nemělo být očekáváno, pokud ptačí křídlo, například, byl navržen tak de novo, jak tvrdí jeho kritici. současný model předpovídá, že kromě pozůstatků, které odrážejí organismu evoluční dědictví, všichni členové daného druhu bude také nesou pečeť jejich isolationary minulosti – libovolné, náhodné funkce, nahromaděné přes zakladatel účinky, genetický drift a další genetické důsledky pohlavního rozmnožování v malých, izolovaných komunitách. Tak všechny lvy, Africké a Asijské, mají velmi charakteristický černý chomáč chlupů na konci ocasu, který je obtížné vysvětlit z hlediska adaptace, nebo jako pozůstatek z raného kočičí, nebo více starověký předchůdce. Jedinečné, často barva a vzor-bohaté opeření každého z dnešní širokou škálu druhů ptáků představuje podobný evoluční záhadou. Tato bohatě pestrou škálu fenotypů je více snadno vysvětlit jako produkty izolátů, následně obhajoval koinophilia, než jako sestavy velmi rozmanité evoluční památky, nebo jako sady jednoznačně vyvinul úpravy.

Vývoj spolupráce

Spolupráce je jakékoliv skupiny chování, které prospívá jednotlivci, které mnohem víc, než kdyby měli působit jako nezávislí agenti.

Kooperativní lov vlků jim umožňuje řešit mnohem větší a výživnější kořist, než jakékoli jednotlivé vlk mohl zvládnout. Nicméně, taková spolupráce by mohla být zneužita sobecké osoby, které nejsou vystavují nebezpečí lovu, ale přesto podíl na kořisti.

Nicméně sobečtí jedinci mohou využívat co-operativnost ostatní tím, že se účastní činnosti skupiny, ale stále si užívat jeho výhody. Například, sobecký jedinec, který není připojit se k lovu pack a sdílet svá rizika, ale přesto akcie v kazí, fitness výhodu nad ostatními členy smečky. Proto, i když skupina co-operative jedinců je v lepší kondici, než rovnocenná skupina sobeckých jedinců, sobečtí jedinci střídají mezi společenství spolupracovníků jsou vždy štíhlejší než jejich hostitelé. Budou zvyšovat v průměru více potomků než jejich hostitelé, a nakonec je nahradit.

Pokud však sobečtí jedinci jsou vyloučeni, a odmítl jako kamarády, protože jejich deviantní a neobvyklé chování, pak jejich evoluční výhoda se stává evoluční odpovědnosti. Spolupráce se pak stává evolučně stabilní.

Účinky stravy a podmínek prostředí

Sameček Drosophila pseudoobscura

Nejlépe zdokumentované výtvory nových druhů v laboratoři byly provedeny v pozdní 1980. William Rice a G. W. Sůl chováni octomilky, Drosophila melanogaster, pomocí bludiště s tří možností různých prostředí, jako jsou světlo/tma a mokré/suché. Každá generace byl umístěn do bludiště a skupiny much, který vyšel o dva z osmi výjezdy byli ustanoveni, aby plemeno s každým jiný v jejich příslušných skupinách. Po třicet-pět generací, dvou skupin, a jejich potomci byli reprodukčně izolované, protože jejich silné habitat preference: jsou připuštěny pouze v oblastech dávali přednost, a tak se pářit s mouchy, které dává přednost jiné oblasti. historie takové pokusy je popsáno v Rýži a Hostert (1993).

Diane Dodd použité laboratorní experiment ukázat, jak reprodukční izolace může vyvíjet v Drosophila pseudoobscura octomilky po několik generací podle jejich umístění v různých médiích, škrob nebo maltóza-based media.

Dodd experimentu bylo snadné pro mnoho dalších replikovat, a to i s jinými druhy ovoce mouchy a potraviny.

Mapa Evropy, což naznačuje distribuci mršiny a s kapucí vrány na obou stranách kontaktní zóně (bílá čára), oddělující dva druhy.

Na carrion crow (Corvus corone) a vrána (Corvus cornix) jsou dva úzce příbuzné druhy, jejichž geografická distribuce v celé Evropě je znázorněn v přiloženém diagramu. To je věřil, že toto rozdělení může být výsledkem cykly zalednění během Pleistocénu, což způsobilo mateřské populace rozdělit do izolátů, které následně znovu rozšířil jejich rozsahy když se počasí zahřeje, což způsobuje sekundární kontakt. Jelmer W. Poelstra a spolupracovníky sekvenován téměř celé genomy obou druhů v populacích v různých vzdálenostech od kontaktní zóny, aby zjistil, že tyto dva druhy byly geneticky identické, a to jak v jejich DNA, a v jeho vyjádření (ve formě RNA), s výjimkou pro nedostatek projevu z malé části (<0.28%) genomu (nachází se na ptačí chromozom 18) v vrána, který dodává světlejší zbarvení peří na jeho trupu. Tedy dva druhy se může dostat křížit, a občas se tak v kontaktní zóně, ale všichni-černé mrchožravé vrány na jedné straně kontaktní zóny kámo téměř výhradně s jinými all-black mrchožravé vrány, zatímco stejný vyskytuje mezi s kapucí vrány, na druhé straně kontaktní zóny. Je tedy jasné, že to je pouze vnější vzhled obou druhů, který inhibuje hybridizace. autoři připisují assortative páření, výhodou, není jasné, a to by vedlo k rychlému vzhled proudy nových linií, a možná dokonce i druhů, přes vzájemnou přitažlivost mezi mutanty. Unnikrishnan a Akhila navrhnout, namísto toho, že koinophilia je více přesné vysvětlení pro odpor k hybridizaci přes kontaktní zóny, a to navzdory absenci fyziologické, anatomické nebo genetické bariéry, jako hybridizace.

Přijetí hypotézy

William B. Miller, v rozsáhlé posledních (2013) recenze z koinophilia teorie, konstatuje, že zatímco poskytuje přesné vysvětlení pro seskupení sexuálních zvířata do druhů, jejich neměnné vytrvalost ve fosilním záznamu po dlouhou dobu, a fenotypové rozdíly mezi druhy, jak fosilních, tak i existující, představuje zásadní odklon od široce přijímaný názor, že prospěšné mutace šíření, nakonec, k celku, nebo nějaká část populace (což způsobuje to, aby vyvíjet genu genem). Darwin uznal, že tento proces neměl vlastní, nebo nevyhnutelné tendenci vytvářet druhů. Místo populace bude v neustálém stavu přechodu a to jak v čase a prostoru. , Že by v daném okamžiku, se skládají z jednotlivců s různým počtem prospěšné vlastnosti, které mohou nebo nemusí být dosaženo, je z jejich různých míst původu v populaci, a neutrální vlastnosti bude mít rozptyl určuje náhodné mechanismy, jako jsou genetický drift.

On také konstatuje, že koinophilia neposkytuje žádné vysvětlení toho, jak fyziologické, anatomické a genetické příčiny reprodukční izolace. To je pouze behaviorální reprodukční izolace , která je řešena koinophilia. Kromě toho je obtížné vidět, jak koinophilia možná platí pro rostliny, a některé mořské tvory, které vypouštějí své mlíčí do prostředí setkat se a pojistka, zdá se, zcela náhodně (v conspecific hranice). Nicméně, když pyl z několika kompatibilních dárců se používá k opylování stigmata, dárci obvykle není sire stejný počet semen. Marshall a Diggle stát, že existence nějaké non-random seed otcovství je, ve skutečnosti, ne v kvetoucích rostlin. To je, jak k tomu dochází, že zůstává neznámý. Pyl volba je jednou z možností, , přičemž v úvahu, že 50% pylových zrn je haploidní genom je vyjádřené v jeho trubka je růst směrem k vajíčkové.

Zdánlivá preference samic některých, zejména ptáků, druhů, pro přehnané mužské ozdoby, jako je paví ocas, není snadno smířil s konceptem koinophilia.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Koinophilia na anglické Wikipedii.

[[Kategorie:Evoluční biologie]] [[Kategorie:Populační genetika]]