Zódžódži
Zódžódži (japonsky 増上寺) je tokijský buddhistický chrám. Je hlavním chrámem buddhismu školy Čisté země (浄土宗, džódošú) v regionu Kantó.[1] Horské jméno (山号, sangó) chrámu je Sanenzan (三縁山).
| Zódžódži | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
Chrám buddhismu Čisté země | |
| Základní informace | |
| Výstavba | dokončeno 1393 |
| Stavitel | Šósó |
| Poloha | |
| Adresa | Tokio,  Japonsko |
| Souřadnice | 35°39′26,92″ s. š., 139°44′54,15″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web, Oficiální web a Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V areálu chrámu se nacházelo mauzoleum Taitokuin, ve kterém bylo pohřbeno šest tokugawských šógunů. Chrámový Sangedacumon (hlavní brána) je nejstarší dřevěnou stavbou v Tokiu a pochází z roku 1622. Původní budovy a mauzolea byly zničeny požárem, přírodními katastrofami a nálety během 2. světové války.
Zódžódži se nachází ve čtvrti Šiba v Minatu. Kolem kláštera se nachází park Šiba a vedle něj stojí Tokyo Tower.[2] V roce 2015 byla v podzemním podlaží Daidenu (hlavní pavilon) otevřena Galerie pokladů, v níž jsou umístěny obrazy malíře Kazunoba Kanóa a model mauzolea Taitokuin.
Historie
editovatPředchůdce dnešního chrámu, chrám Kómjódži (光明寺) v Kaizuce (貝塚, dnešní Kódžimači v Čijodě) založil mnich Šúei (宗叡, 809–884), žák Kúkaie. V roce 1393, během období Muromači, chrám pod opatem Šósó Jujóem přešel ze školy šingon na školu džódo. Šósó je proto považován za zakladatele Zódžódži.
Během období Edo byl Zódžódži společně s Kaneidži rodinným chrámem Tokugawů a sloužil také jako administrativní centrum pro správu náboženských studií a aktivit školy džódošú. Iejasu Tokugawa nechal chrám přemístit nejprve do Hibija, v roce 1590 pak na jeho současné místo kvůli rozšiřování hradu Edo. V této době se chrámový komplex rozkládal na ploše 826 000 m² a zahrnoval 48 menších chrámů a asi 150 chrámových škol (terakoja).[3][4]
Po zániku tokugawského šógunátu a začátku období Meidži (1868–1912) byl státem upřednostňován šintoismus, a v Japonsku získalo na síle protibuddhistické hnutí (廃仏毀釈, haibucu kišaku), jehož příznivci v roce 1873 chrám zapálili. Pozemky chrámu byly zestátněny a vznikl na nich nový Park Šiba. V pozdějších letech byl chrám rekonstruován, ale jeho plocha se výrazně zmenšila. Během amerického bombardování v roce 1945 pak byly zničeny všechny budovy kromě hlavní brány. Daiden byl přestavěn v letech 1961–1974 a většina zbývajících budov v letech 1989–2000.[3][5]
Významné stavby
editovatSangedacumon
editovat21 metrů vysoká dvoupatrová hlavní brána Sangedacumon (三解脱門) byla postavena v roce 1622 a je tak nejstarší dochovanou dřevěnou stavbou v Tokiu. Jedná se o jedinou původní stavbu chrámu, která přežila druhou světovou válku, a byla označena za džújó bunkazai, tj. důležitou kulturní památku.
San (三) znamená „tři“ a gedacu (解脱) znamená „osvobození od pozemských tužeb a neštěstí“ – mókša. Každý, kdo projde bránou, je prý očištěn od tří světských strastí: chamtivosti, hněvu a nevědomosti.
Propracovaný styl stavby se šikmou valbovou střechou nad nižší pultovou střechou na čtyřech stranách spodní části byl převzat z čínské architektury. Jednodušší design balustrády odráží více japonský styl.
Ve druhém patře, které je pro veřejnost nepřístupné, je socha Buddhy, po stranách stojí dva bódhisattvové a 16 arahantů. Všechny sochy pocházejí z období Edo.[3]
Daiden
editovat
Hlavní pavilon Daiden byl zrekonstruován v roce 1974 a kombinuje tradiční buddhistickou chrámovou architekturu s tou moderní. Nachází se v něm kultovní obraz (御本尊, gohonzon) Amitábhy. V suterénu se nachází Galerie pokladů, výstavní prostor dokončený v roce 2015. Jeho ústředním bodem je model mauzolea Taitokuin (台徳院霊廟, Taitokuin Reibjó)) v měřítku 1:10 o rozměrech 4x6 m, původně postavený za účelem prezentace japonské kultury a technologií na výstavě v Londýně v roce 1910. V Galerii se také vystavují obrazy Kazunoba Kanóa (1816–1863), stoupence školy Kanó, zobrazující každodenní život pěti set arahantů.[3]
Mauzoleum Taitokuin
editovatMauzoleum bylo postaveno v roce 1632 šógunem Iemicu Tokugawou pro jeho otce Hidetadu a jeho propracovaná architektura a nákladná výzdoba se staly vzorem pro pozdější přestavbu svatyně Nikkó Tóšógú. V mauzoleu byli kromě Hitedaty pohřbeni také Ienobu, Iecugu, Iešige, Iejoši a Iemoči s některými členy rodiny, většinou manželkami. Taitokuin byl spolu s většinou chrámu zničen americkými nálety v roce 1945.[3]
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Zōjō-ji na polské Wikipedii a Zōjō-ji na anglické Wikipedii.
- ↑ Zojoji Temple. https://www.japan-guide.com [online]. [cit. 2024-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BORNOFF, Nicholas. Japonia. National Geographic Society 2000, S.79, ISBN 83-89019-53-1.
- ↑ a b c d e History. https://www.zojoji.or.jp [online]. [cit. 2024-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zojoji Temple. https://www.japan.travel [online]. [cit. 2024-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FRÉDÉRIC, Louis. Japan encyclopedia. Cambridge, London: Belknap Press of Harvard University Press, 2002. ISBN 9780674017535. S. 1073. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zódžódži na Wikimedia Commons - Oficiální stránky