Wikipedie

Zvonek zelený

druh ptáka z čeledi pěnkavovitých

Zvonek zelený (Chloris chloris) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae). Létá ve vlnovkách. V zimě se často zdržuje v hejnech společně s jinými semenožravými ptáky. Malá volná hejna někdy tvoří i na hnízdní období, v takovém případě si však každý pár obhajuje bezprostřední okolí hnízda.[2]

Jak číst taxoboxZvonek zelený
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Hlas nahraný v oblasti Tuly, Rusko
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnkavovití (Fringillidae)
Rodzvonek (Chloris)
Binomické jméno
Chloris chloris
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření zvonka zeleného
Rozšíření zvonka zeleného
Rozšíření zvonka zeleného
      hnízdiště
      celoroční výskyt
      zimoviště
      zavlečen
      pravděpodobně vyhynul a zavlečen
Synonyma
  • Loxia chloris Linnaeus, 1758
  • Carduelis chloris (Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie a pojmenování

editovat

Zvonka zeleného poprvé popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 pod názvem Loxia chloris.[3] Druhové jméno chloris pochází z řeckého „khloros“, které v překladu znamená „zelený“ nebo „žlutozelený“.[4] Je nejblíže příbuzný se zvonkem čínským (C. sinica) a zvonkem žlutoprsým (C. spinoides), s nimiž možná tvoří tzv. superdruh.[3] Zvonek zelený je jediným českým druhem zvonka. Jsou popsány čtyři poddruhy:

  • Chloris chloris chloris – zvonek zelený evropský (severní a střední Evropa)
  • Chloris chloris aurantiiventris – zvonek zelený středomořský (jižní Evropa, severní Afrika, Malá Asie)
  • Chloris chloris turkestanicus – zvonek zelený turkestánský (Krym, Kavkaz, střední Asie)
  • Chloris chloris chlorotica – zvonek zelený předoasijský (Blízký východ).

Historický název zvonka zeleného je zvonek,[5] nářečně zvonec. Jméno zvonek i jeho starší podoba čvunče, cvunče je považováno za slovo onomatopoického původu, vzniklo patrně podle charakteru zpěvu, jenž je zvučný, zvonivý. Je to jméno české, předobrozenecké.[6]

Popis

editovat
  • délka: 14,5–15 cm
  • hmotnost: ±30 g
  • rozpětí křídel: 20–23 cm

Je velký přibližně jako vrabec. Má podsadité tělo, velkou hlavu a silný kuželovitý zobák. Zřetelný je pohlavní dimorfismus[7]: sameček je olivově zelený, spodinu těla má světlejší, někdy žlutavou. Křidélko, jeho spodní okraj a lemy ručních letek jsou svítivě žluté a také ocasní pera jsou – až na dvě prostřední – u kořene svítivě žlutá. Samička je matovější, spíše šedozelená, na pláštíku a hřbetu má hnědý nádech, na křídlech a ocase je méně žluté barvy. Mladí ptáci jsou hnědaví, svrchu i zespodu podélně tmavě rozpitě čárkovaní; prachový šat je šedobílý. Silný kuželovitý zobák je slonovinově zbarvený a díky pokleslým koutkům a tmavšímu opeření okolo kořene zobáku a očí budí výraz věčné nakvašenosti. Stejně napruděný výraz má i samička.[8]

Hlas

editovat

Při příznivém počasí začínají samečkové zpívat již v lednu nebo počátkem února. Většinou to není zpěv úplný, spíše počátky zpěvu, ale během března se rozezpívají všichni a zpívají naplno.[9] Dungel a Hudec uvádějí časté ozývání, zvučný hlas, vábení „teu teu teu týýý“ a zpěv „djul-dzirrr-dzidzidzi“, přičemž sameček zpívá často v netopýřím krouživém letu.[10]

Pelz uvádí, že zvonek zpívá zvonivé, dlouho trvající písničky. V jarních měsících se ozývá téměř neustále a pokud nezpívá, je slyšet alespoň jeho vábení. Na zpěvu jsou nápadné měkce znějící zvonivé motivy. Typickým znakem jsou řady tónů, v nichž znějí slabiky „lilili“. Jestliže se rozezpívá, zpívá vytrvale, někdy až do soumraku. Občas připomíná cvrčení kanárka.[11]

Rozšíření

editovat

Je většinou stálý až přelétavý. Vyskytuje se téměř na celém území Evropy s výjimkou části Skandinávie, Velké Británie a Islandu. Evropská populace je odhadována na 14–32 milionů párů.[12] Zasahuje též na území západní a střední Asie a severní Afriky a jako nepůvodní druh je dnes zastoupen i na Novém Zélandu, v Austrálii a Uruguayi.[12] Ačkoli je na většině svého areálu rozšíření stálý, populace ze severních oblastí, jakou je zejména sever Skandinávie a Ruska, na zimu migrují.[2]

Výskyt v Česku

editovat

V České republice v letech 2001–2003 hnízdilo 450 000–900 000 párů, a to až po nadmořskou výšku 1300 m.[10] Jeho početnost na našem území v posledních letech klesá, od roku 2010 výrazněji.[13] V ČR je nejhojnější v kulturní krajině, žije na okrajích lesů, v parcích a zahradách, vyhledává křoviny. Běžně vystupuje do výšek kolem 800 m n. m., nejvyšší zaznamenané hnízdění je v Krkonoších ve výšce 1430 m n. m.[14]

V Červeném seznamu (2003 i 2017) je zařazen jako druh „LC – málo dotčený“.[15]

Potrava

editovat

Živí se především semeny (má rád např. bukvice, semena slunečnice), která obratně drtí v silném zobáku, a bobulemi; požírá také pupeny a poupata, vybírá ze šípků zrníčka. Mladé krmí převážně rostlinnou potravou změkčenou ve voleti, občas hmyzem či jeho larvami. Zejména v zimě přilétá na krmítka, přičemž preferuje slunečnicová semena nebo arašídy.

Hnízdění

editovat
  •  
    Vejce kukačky obecné iberské (Cuculus canorus bangsi) a zvonka zeleného (Carduelis chloris)
  •  
    Vejce zvonka zeleného v hnízdě

Při námluvách sedí na špici stromu, zpívá a vyletuje ze svého místa, zakrouží třepotavým „netopýřím letem“ a se zpěvem usedá zpět na původní místo.[8] Hnízdí jednou až dvakrát ročně od března do června.[7] Ze stébel, klacíků, mechu a kořínků staví samička miskovité hnízdo měkce vystlané jemnými kořínky, chlupy, žíněmi a peřím. Hnízdo dobře ukrývá v křoví a houští nebo nevysoko v hustých větvích stromů (pokud ještě nejsou olistěné, pak zejm. v jehličnatých mlazinách). Snůška obsahuje 4–6 namodralých vajec (19,9 × 14,5 mm) s řídkými většími šedofialovými a malými červenohnědým skvrnami, na kterých sedí jen samička (12–14 dnů). Sameček ji po dobu sezení krmí. Mláďata opouštějí hnízdo po 12–17 dnech.[10][14][16]

Nemoci

editovat
 
Načepýřený zvonek trpící trichomonózou

Zvonci jsou náchylní k trichomonóze, tj. infekčnímu onemocnění horní části trávicího traktu. Infekci způsobuje parazitický prvok bičenka drůbeží (Trichomonas gallinae). Postižení zvonci nemohou polykat potravu. Obecné a zjevné známky onemocnění jsou netečnost, vyhublost, neupravené a načepýřené peří. Z divoce žijících pěvců je nejcitlivější právě zvonek zelený a pěnkava obecná, ale vnímaví k nákaze jsou také vrabci, čížek lesní, stehlík obecný a hýl obecný. Pokud se v okolí krmítka nebo napajedla objeví uhynulý nebo viditelně nemocný pták, je třeba okamžitě krmení a napájení přerušit min. na dva týdny, v létě na měsíc (nebo přikrmování zrušit, v létě se nemoc šíří snadněji). Krmítka a napajedla je třeba vyčistit a nechat vyschnout. Bičenku drůbeží ničí jakýkoli dezinfekční prostředek, nízké pH včetně mírného okyselení (např. octem) a vyschnutí; nepřežije v horké vodě. Ptačí napajedla je třeba preventivně jednou za čas vypustit, vyčistit a nechat vyschnout. Onemocnění není přenosné na člověka.[17][18]

Ornitolog Z. Vermouzek uvádí, že v ČR vymřela více než třetina populace zvonků.[18]

Zajímavosti

editovat

V zimních měsících se zvonci sdružují do různě velkých hejn a rádi navštěvují krmítka, kde si pochutnávají na slunečnicových i jiných semenech. Během těchto návštěv lze sledovat časté boje, při nichž jeden zvonek krmítko obsadí a jiným jedincům svého druhu vytrvale brání v zobání. Sám se sice také nenažere, protože na to při stálém odhánění ostatních zvonků nemá čas, ale „zábava je to asi přenáramná. Po chvilce je to přejde a krmítko je v obležení celé hordy zelenošedých tělíček.“[8]

Pták roku

editovat

Ornitologové vyhlásili zvonka zeleného Ptákem roku 2022. Rozhodnutí České společnosti ornitologické má upozornit na to, že ptáci, kteří jsou považováni za všudypřítomné, nemusí být běžní nastálo.[19][20]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b Verdier d'Europe [online]. Oiseaux.net [cit. 2010-11-14]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ a b European Greenfinch (Carduelis chloris) [online]. The Internet Bird Collection [cit. 2010-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, James A. A Dictionary of Scientific Bird Names. Oxford: Oxford Univ. Press, 1991. Dostupné online. ISBN 0-19-854634-3. (anglicky) 
  5. ↑ Slovník historických českých názvů ptáků [online]. Sest. Karel Hudec. 2012 [cit. 21. 1. 2018]. Dostupné z: bigfiles.birdlife.cz/Historicke_nazvy_ptaku.pdf
  6. ↑ FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK. Vedoucí práce Jiří Rejzek. s. 67, 116. Dostupné online.
  7. ↑ a b VOLKER, Dierschke. Ptáci: nový průvodce přírodou. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 96. 
  8. ↑ a b c Zvonek zelený (Chloris chloris). In: Akademie Světlá nad Sázavou [online]. [2017] [cit. 27. 2. 2020]. Dostupné z: https://www.akademie-svetla.cz/sekce/873-zvonek-zeleny-chloris-chloris
  9. ↑ VAŠÁK, Pavel. Zvonek zelený. In: Český rozhlas. 1. října 2001 [cit. 18. 1. 2018]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-p/_zprava/zvonek-zeleny-video--16373
  10. ↑ a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 224. 
  11. ↑ PELZ, Pavel. Jak vznikaly nahrávky [Zvonek zelený]. In: Český rozhlas. 1. října 2001 [cit. 18. 1. 2018]. Hlas pro tento den. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-p/_zprava/zvonek-zeleny-video--16373
  12. ↑ a b Carduelis chloris [online]. The Red List of Threatened Species [cit. 2010-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-29. (anglicky) 
  13. ↑ Jednotný program sčítání ptáků: Indexy a trendy 2016 [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2018-01-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b POŘÍZ, Jindřich; NOVÁK, Zdeněk. BioLib.cz – Carduelis chloris (zvonek zelený) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-01-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ CHOBOT, Karel, ed. a NĚMEC, Michal, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha: AOPK ČR, 2017, s. 143. ISBN 978-80-88076-46-9. Dostupné také z: www.ochranaprirody.cz/res/archive/372/058764.pdf?seek=1509546812
  16. ↑ Zvonek zelený. In: Přírodainfo.cz [online]. ©2007–2010 [cit. 18. 1. 2018]. Dostupné z: http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=331.00 Archivováno 19. 1. 2018 na Wayback Machine.
  17. ↑ JEŽKOVÁ, Tereza. Trichomonóza. In: MVDr. Tereza Ježková [online]. 11. 09. 2017 [cit. 18. 1. 2018]. Dostupné z: http://zverolekarka.com/trichomonoza/
  18. ↑ a b VERMOUZEK, Zdeněk a TÁBORSKÝ, Marek. S ptáky na kus řeči. Čím mate špaček ornitology? In: Týden.cz [online]. 18. 1. 2018 [cit. 18. 1. 2018]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/veda/priroda/s-ptaky-na-kus-reci-cim-mate-spacek-ornitology_442976.html
  19. ↑ Pták roku 2022: zvonek zelený • Česká společnost ornitologická [online]. 2022-01-04 [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ Ptákem roku 2022 je zvonek zelený. Jméno dostal podle svého hlasu. Radio Prague International [online]. 2022-01-05 [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování. Překlad Tomáš Kapic. Čestlice: Rebo, 2007. 238 s. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-7234-292-1.
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Vedoucí práce Jiří Rejzek. Dostupné online.
  • CHOBOT, Karel, ed. a NĚMEC, Michal, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci = Red list of threatened species of the Czech republic. Vertebrates. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. 181 s. ISBN 978-80-88076-46-9. Příroda. 2017, č. 34. ISSN 1211-3603. Dostupné také z: www.ochranaprirody.cz/res/archive/372/058764.pdf?seek=1509546812
  • JEŽKOVÁ, Tereza. Trichomonóza. In: MVDr. Tereza Ježková [online]. 11. 09. 2017 [cit. 18. 1. 2018]. Dostupné z: http://zverolekarka.com/trichomonoza/
  • VERMOUZEK, Zdeněk a TÁBORSKÝ, Marek. S ptáky na kus řeči. Čím mate špaček ornitology? In: Týden.cz [online]. 18. 1. 2018 [cit. 18. 1. 2018]. Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/veda/priroda/s-ptaky-na-kus-reci-cim-mate-spacek-ornitology_442976.html

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zvonek_zelený&oldid=23815077“
  NODES
Chat 2
Done 1
see 2