Ottův slovník naučný/Ronov
| Ottův slovník naučný | ||
| Ronneby | Ronov | z Ronova |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ronov |
| Autor: | August Sedláček, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha: J. Otto, 1904. S. 951. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Ronov |
|
| Související články ve Wikipedii: Nový Ronov, Ronov (hrad u České Lípy), Ronov (hrad, okres Brno-venkov), Ronov (Ořechov), Ronov nad Doubravou, Ronov nad Sázavou, Ronov u Žitavy |
|
Ronov, pojmenování několika hradů a míst založených od rodu erbu ostrvy (něm. rhon) a po svém erbu pojmenovaných (jména ta nijak nesouvisí s osobním jménem Hron): 1) R., neveliký hrad na návrší u Hyršfelda (v Saské Lužici nedaleko Žitavy) založený od předkův pp. z Lipého, dokud drželi Žitavu s okolim jako purkrabství, tedy buď od Častolova v l. 1238—53 neb syna jeho Chvala 1253—63. R. 1283 zastaven se Žitavou Otíkovi, markrabí braniborskému, ale brzo zase vybaven. Jindřich, syn Chvalův, nabyl ho (1310) s městem Žitavou dědičně darováním císaře Jindřicha, ale postoupil toho všeho zboží králi Janovi za jiné statky v Čechách a na Moravě. Později byl snad v zástavním držení pp. ze Žandova (viz z Ronova). Protože držitelé proti králi se bouřili, král Václav poručil Šestiměstům[red 1] (11. list. 1396), aby svému fojtu při dobývání jeho pomáhali. Dobyto ho teprve ke konci r. 1398 přičiněním markraběte Prokopa a od Žitavských zbořen přes vůli královu, což jim r. 1399 odpuštěno. — 2) R. (něm. Ronburg), zbořený hrad na vysoké hoře nad Stolinkami, založený teprve v XV. stol. Snad založen od Hynka Hlaváče z Dubé aneb od Předbora, Viléma a Jana br. z Ronova (1416), jisté jest, že náležel r. 1429 Jaroslavovi a Jindřichovi Berkům z Dubé a tomuto ještě r. 1437. Po něm jej měl Vilém z Ilburka, jemuž Lužičané r. 1444 tvrz Stolinky pro škody zbořili († 1489). Syn jeho Vilém († 1538) odkázal R. (1531) manž. Anežce z Helfenšteina do života a dceři Anně, které již nebydlívaly na vysokém R-ě, nýbrž ve Stolinkách. Po Anné († 1554) ujal R. syn její Jindřich Kurcpach z Trachemberka († 1589) a po tom dědila manž. Eva z Vartemberka a vnučka Eva z Lobkovic, manž. Jáchyma Malcána z Pencelínu. Tento jej ujal r. 1590 a prodal pro dluhy r. 1603 Alžbětě, manželce Sigmunda z Vartemberka. Když Jan,bratr Sigmundův, prodával Stolinky Adamovi Hrzánovi z Karasova, R. byl již nadobro opuštěn a nazývá se potom stále pustým zámkem. Zboží jeho náleželo po Adamovi († 1619) synu Zdeslavovi († 1642), po němž zůstalo drahně dluhův; prodáno tedy r. 1647 arcibiskupovi k nadání biskupství litoměřického. Sčk. — 3) R., ves v Čechách, hejtm. Chotěboř, okr., fara a pš. Přibyslav; 15 d., 178 obyv. č. (1890), popl. dvůr a škrobárna. red. — Hrad, jehož trosky posud se tu zachovaly, byl založen snad ok. 1261, avšak nejpozději před r. 1329. Držitelé jeho byli pp. z Ronova (v. t.) a to r. 1261 Čeněk a synové jeho Haiman a Čeněk, r. 1322 Smil, r. 1355 tohoto synové Zdeněk, Čeněk, Hynek a Smil, později jen první dva, jeden po druhém. Čeněk zemřel brzo po r. 1389 a po něm následovali synové Sigmund, Smil, Jodok, Hynek a Čeněk a naposled tento sám. Týž popudil na sebe stranu podobojí tak, že r. 1424 dobývali Přibyslavě. Při tom bezpochyby R. dobyt. Po válkách připojen k Polné. R. 1515 ještě stál, ale r. 1540 byl již opuštěn. Sčk. — 4) R., starobylé město nad Doubravkou v Čechách, v hejtm. a okr. čáslavském, na žel. tr. Čáslav–Závratce–Třemošnice, má 247 d., 1766 obyv. č., 8 n. (1890), far. kostel sv. Vavřince (ve XIV. stol. far.), na hřbitově kostel sv. Kříže a P. Marie s náhrobky ryt. Robenhápů ze Suché, 6tř. šk. s parall., špitál, četn. stanici, pš., telegraf, obč. záložnu; par. a vod. mlýn s pilou a 3 výr. trhy. Nadač. panství zaujímá 4213 ha půdy; náleží k němu dvůr, pivovar, lihovar v R-ě, majetek fondu hr. Millesima. Erb městský (vyobr. č. 3542.): v červ. štítě stříbrný český lev s korunou. red.— R. r. 1307 založen a vysazen skrze Oldřicha z Lichtemburka na zboží hradu Lichtemburka, k němuž do r. 1590 příslušíval. Záhy tu založen kostel a faráři z Protivenic (sv. Kříže u R-a) přestěhovali se sem ve XIV.stol. Od krále Václava Ronovští (1397) dostali potvrzení svobod a r. 1504 od vrchnosti rybníčky. Ok. r. 1590 R. dostal se za díl Arnoštovi Robmhápovi ze Suché, jenž tu přebýval na nové tvrzi. Po jeho smrti spadl na krále a prodán (1628) Benigně Kateřině z Lobkovic. Od ní jej koupil František Chiesa. Po vymřeni jeho rodiny R. dostal se špitálu u sv. Jana v Oboře (Praze), od něhož jej koupil r. 1664 Ant. Augustin Binago, získav i podíly jiných dědicův. Po něm následovali r. 1669 Jan Frant. z Kaiseršteina, r. 1671 Jan Ignác Vltavský z Manšvertu, jenž vyjednal Ronovským majestát na trhy (1674), pak r. 1678 Arnošt Hyzrle z Chodů, pak r. 1687 hr. Gallas, r. 1691 Sig. Leop. Schmidl, r. 1711—27 kl. žďárský, později Josef Jaroslav z Věžník († 1740), po němž jej koupil r. 1744 Jan Václav hr. Caretto z Millesima. Tohoto syn Jan Josef († 1800) odkázal R. strýci Janovi Jindřichovi, ale že ten r. 1801 bezdětek zemřel, R. dostal se podle posledního pořízení Jana Josefa (1785) nadací pro chudé šlechtice. — V R-ě narodil se malíř Ant. Chittussi. Sčk. — 5) R. Nový, víska t. u Oskořínka, hejtm. Poděbrady, okr. Nymburk, fara Hrubý Jeseník; 6 d., 103 obyv. č. (1890); pš., telegraf a žel. stanice R.–Oskořínek Čes. obch. dr. (Nymburk–Jičín). Alod. statek (370 ha) se dvorem, cukrovarem (z býv. zámku), pivovarem a lihovarem drží Mořic svob. p. Bethmann a Olga Grunelinsová. red. R. N. bývala prvotně tvrz založená v l. 1587 až 1593 na zboží jesenickém od Bohuslava Křineckého z Ronova. Týž jej zapsal r. 1595 Janovi Albrechtovi strýci, jenž se v něj r. 1600 uvázal, avšak r. 1622 propadl. Prodán r. 1623 Albrechtovi z Valdšteina, který jej t. r. pustil strýci Adamovi. Po tom následoval (1638) syn Jan Viktorin. Pak byl v držení Záborských z Brloha, od r. 1652 náležel Alšovi Ferd. Vratislavovi z Mitrovic a v l. 1658—89 Věžníkům z Věžník. R. 1689 koupil jej Jan Rudolf hrabě z Morzina a připojil ke Křinci. Sčk.
6) R., ves na Moravě, hejtm. a okr. Vel. Meziříčí, fara a pš. Osová Bytiška; 35 d., 173 obyv. č. (1890), myslivna a hájovna.
7) R., někdy dva hrady v okresu brněnském, totiž Přední a Zadní R. Onen založil před r. 1365 Čeněk Krušina z Lichtemburka a zapsal na něm a 10 vesnicích věno manželce své Dorotě. Později slove Nový Hrad. Držel jej ještě r. 1381. Pozdější jeho osudy nejsou ještě prozkoumány. Jak se zdá, stával u vsi Útěchova nad řekou Svitavou. Zadní hrad R. byl stavěn r. 1369 od markraběte a jest, tuším, totožný s Novým Hradem sev. od Adamova, jenž býval korunním zbožím a později zápisným statkem pp. z Boskovic. Sčk.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.