bručet

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈbrʊt͡ʃɛt]

dělení

• bru-čet

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

varianty

• (zastarale) bručeti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	bručím	bručíš	bručí	bručíme	bručíte	bručí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	bruč	bručme	bručte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	bručel	bručela	bručelo	bručeli	bručely	bručela
trpné	bručen	bručena	bručeno	bručeni	bručeny	bručena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	bruče	bručíc	bručíce

význam

1. vydávat hluboký, temný (bručivý) zvuk
   • Dnem i nocí to tam bručelo a bzučelo, šumělo a hučelo jako v úlu nebo jako u nějakého jezu.
2. (v obecném jazyce, expresivně) odpykávat ve vězení trest odnětí svobody
   • Za vraždu své manželky a jejího milence bručel osm a půl roku.
   • Milí koaliční partneři, jestli nebude zvolen náš kandidát, někdo tady půjde bručet - takže si už dejte říct!

překlady

1. mručet

   • angličtina: growl, grunt
2. sedět ve vězení

   • němčina: spinnen

synonyma

1. mručet
2. sedět, být v teplákách

související

• bručivý
• bručivě
• bručení