- genitiv množného čísla podstatného jména cela
- Dechla mi do tváří, jak vůně odkvetlých růží když zavane ze vzdálených zahrad a na rtech usládne v pocel, a záclony záře východní, z nejčistších paprskův utkané, mým nemocným touhám zavěšovala do cel.[1]
- genitiv množného čísla podstatného jména clo
- Značné důležitosti byly v Římě s. publicanorum, společnosti přejímající v pacht státní příjmy z daní, poplatkův a cel, kteréž vládnouce bohatými prostředky finančními domohly se i mocného vlivu na správu záležitostí státních.[2]
- druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa celit
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
cel
|
cele
|
genitiv
|
celu
|
celów
|
dativ
|
celowi
|
celom
|
akuzativ
|
cel
|
cele
|
instrumentál
|
celem
|
celami
|
lokál
|
celu
|
celach
|
vokativ
|
celu
|
cele
|
- cíl, terč
- cíl, destinace
- cíl, účel