důstojník

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈduːstɔjɲiːk]

dělení

• dů-stoj-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	důstojník	důstojníci
genitiv	důstojníka	důstojníků
dativ	důstojníkovi / důstojníku	důstojníkům
akuzativ	důstojníka	důstojníky
vokativ	důstojníku	důstojníci
lokál	důstojníkovi / důstojníku	důstojnících
instrumentál	důstojníkem	důstojníky

význam

1. skupina vojenských hodností
   • „Zastavte, sice střelím!“ zvolal důstojník, míře revolverem na prchající.

překlady

1. hodnost

   • angličtina: officer
   • francouzština: officier m
   • němčina: Offizier m
   • polština: oficer m
   • slovenština: dôstojník m

synonyma

1. (zastarale) oficír, (hanlivě, slangově) lampasák

související

• důstojníkův
• důstojnice
• důstojnický
• poddůstojník
• důstojnictvo
• důstojný

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2021-09-05]. Heslo důstojník.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2021-09-05]. Heslo důstojník.
• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2021-09-05]. Heslo důstojník.

externí odkazy

• Článek důstojník ve Wikipedii