Přes staroanglické cnīf ze staronorského knífr a to vychází z nedoloženého pragermánského knībaz, které přes sloveso *knīpaną z předpokládaného praindoevropského *gneibʰ-. Srovnej např. francouzské canif, nizozemské nářeční knief, německé nářeční Kneif, české knejp (lucemburské Knäip), ale také knap(p) a knajpa.
pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
knife
|
knives
|
- nůž
kategorie
|
tvar
|
infinitiv
|
knife
|
3. osoba
|
knifes
|
préteritum
|
knifed
|
perfektum
|
knifed
|
vid průběhový
|
knifing
|
- bodnout (nožem), pobodat
- zabodnout (někoho)
- krájet, prořezávat
- stab
- stab to death
- —