Podlaha kuchyně, do níž pak vešly, byla poseta hračkami, panenkami a nádobíčkem, válel se tam vlček, švihadlo, chrastítko, v koutě drak, dlouhá šňůra se Bereníké zachytila o podrážku.
Moc mě zaujalo a poučilo, když jsem pozoroval, jak obratně Ewan koníka posunuje a svazuje, dokud neležel na zádech s předníma i zadníma nohama svázanýma a s obnaženým operačním místem. Ewan si své nádobíčko připravoval opravdu náležitě a svědomitě. Mně dal za úkol, abych hlídal chloroformovou masku, zatímco on nařízl kůži, odstranil kýlu a úhledně zašil řez.[1]
Přitom kocourovi zvedl ocas a zadíval se mu mezi nohy. „Pane jo. Vidíte to jeho nádobíčko? Se vsadím, že si ho místní číči nemůžou vynachválit.“ Zasypával jsem právě ránu práškem proti parazitům a na chvíli jsem ustal. „Nechcete, abych ho rovnou vykastroval, dokud je v limbu?“[2]
„Čili sháníš někoho zženštilého?“ „Ha ha ha, to zase ne. Vlastně chci někoho s velkým nádobíčkem, a aby byl ochotný ho používat nemravně často,“ šibalsky mrkla Marta. Eliza se rozesmála. Tahle nová prostořeká sestra se jí moc líbila.[3]
Článek nádobíčko ve Wikipedii