| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
otčím
|
otčímové
|
| genitiv
|
otčíma
|
otčímů
|
| dativ
|
otčímu / otčímovi
|
otčímům
|
| akuzativ
|
otčíma
|
otčímy
|
| vokativ
|
otčíme
|
otčímové
|
| lokál
|
otčímu / otčímovi
|
otčímech
|
| instrumentál
|
otčímem
|
otčímy
|
- nevlastní otec, matčin manžel nebo partner
- Má rodiče, vlastní matku, ale otec jí umřel, když jí bylo devět let, bylo tomu osm let o Jiří. Matka se zase provdala — má otčíma.[1]
- Za chlapcem zlostí rozzuřen zlý otčím dále chvátá, a když mu zmizel za dvorem, uzavřel za ním vrata.[2]
- nevlastní otec
Článek Otčím ve Wikipedii
