společník

čeština

výslovnost

• IPA: [spɔlɛt͡ʃɲiːk]

dělení

• spo-leč-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	společník	společníci / společníkové
genitiv	společníka	společníků
dativ	společníku / společníkovi	společníkům
akuzativ	společníka	společníky
vokativ	společníku	společníci / společníkové
lokál	společníku / společníkovi	společnících
instrumentál	společníkem	společníky

význam

1. přítel, kamarád, společně pobývající
   • Strávil jsem odpoledne s výborným společníkem.
2. účastník podniku, společnosti

synonyma

1. (spisovně) druh, kamarád; (hovorově) kámoš
2. účastník, spoluvlastník, spolumajitel

související

• společnice

externí odkazy

• Rozcestník Společník ve Wikipedii