tvrdit

čeština

výslovnost

• IPA: [tvr̩ɟɪt]

dělení

• tvr-dit

etymologie

• Z českého slova tvrdý.

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	tvrdím	tvrdíš	tvrdí	tvrdíme	tvrdíte	tvrdí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	tvrď	tvrďme	tvrďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	tvrdil	tvrdila	tvrdilo	tvrdili	tvrdily	tvrdila
trpné	tvrzen	tvrzena	tvrzeno	tvrzeni	tvrzeny	tvrzena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	tvrdě	tvrdíc	tvrdíce

význam

1. s jistotou říkat, prohlašovat
   • Tvrdí, že viděl mimozemšťany.
2. činit tvrdším
   • Sklo se tvrdí.

překlady

1. říkat

   • angličtina: assert, affirm, state, claim, profess, aver
   • francouzština: affirmer, prétendre
   • italština: affermare
   • němčina: behaupten
   • ruština: утверждать
   • slovenština: tvrdiť
2. činit tvrdším

   • angličtina: harden
   • francouzština: durcir
   • němčina: härten

synonyma

1. říkat, prohlašovat, konstatovat, ubezpečovat
2. –

antonyma

1. –
2. měkčit

související

• potvrdit
• stvrdit
• utvrdit
• vytvrdit
• vytvrdnout
• zatvrdit
• zatvrdit se
• zatvrdnout
• ztvrdit
• tvrzení
• potvrzení
• tvrzený