vlastní

čeština

výslovnost

• IPA: [vlastɲiː]
•  vlastní^{? • info}

dělení

• vlast-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní
genitiv	vlastního	vlastního	vlastní	vlastního	vlastních	vlastních	vlastních	vlastních
dativ	vlastnímu	vlastnímu	vlastní	vlastnímu	vlastním	vlastním	vlastním	vlastním
akuzativ	vlastního	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní
vokativ	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní
lokál	vlastním	vlastním	vlastní	vlastním	vlastních	vlastních	vlastních	vlastních
instrumentál	vlastním	vlastním	vlastní	vlastním	vlastními	vlastními	vlastními	vlastními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	vlastní
komparativ	vlastnější
superlativ	nejvlastnější

význam

1. patřící někomu
   • Žil ve vlastním domě.
   • Podepsala to vlastní krví.
2. pokrevní
   • Není to její vlastní dítě.
3. jsoucí podstatou věci
   • Vlastní počítání je triviální.

překlady

1. patřící někomu

   • angličtina: own
   • francouzština: propre
   • italština: proprio
   • latina: proprius
   • němčina: eigen-
   • polština: własny
   • ruština: собственный
   • slovenština: vlastný
   • španělština: propio
2. —
3. —

synonyma

1. svůj
2. —
3. samotný

antonyma

1. cizí
2. nevlastní
3. —

související

• vlastně
• vlastnit
• vlastnoručně
• vlast
• vlastenec
• vlastňák

slovní spojení

• vlastní gól
• vlastní hodnota
• vlastní jméno

slovní spojení

• na vlastní pěst
• nechat dusit ve vlastní šťávě

sloveso

• nedokonavé

význam

1. třetí osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa vlastnit
2. třetí osoba množného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa vlastnit
   • Fakulta navazuje také užší spolupráci například formou praxí a stáží nejlepších studentů v právních odděleních podniků, které úspěšní absolventi vlastní nebo vedou.