obličej

obličej (Tschechisch)

Substantiv, m, weich, unbelebt

	Singular	Plural
Nominativ	obličej	obličeje
Genitiv	obličeje	obličejů
Dativ	obličeji	obličejům
Akkusativ	obličej	obličeje
Vokativ	obličeji	obličeje
Lokativ	obličeji	obličejích
Instrumental	obličejem	obličeji

Worttrennung:

ob·li·čej

Aussprache:

IPA: [ˈɔblɪt͡ʃɛj]

Hörbeispiele:  obličej ^(Info)

Bedeutungen:

[1] Anatomie: Vorderteil des menschlichen Kopfes; Gesicht, Antlitz

Synonyme:

[1] tvář; umgangssprachlich, derb: ksicht

Beispiele:

[1] Jeho obličej se rozzářil radostí.

Sein Gesicht strahlte vor Freude.

Redewendungen:

[1] dělat obličeje — Gesichter schneiden

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] kyselý obličej — ein saures Gesicht

Wortbildungen:

obličejový

Übersetzungen

 [1] Anatomie: Vorderteil des menschlichen Kopfes; Gesicht, Antlitz

Deutsch: Gesicht n, Antlitz n Englisch: face → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „obličej“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „obličej“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „obličej“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „obličej“

[1] centrum - slovník: „obličej“

[1] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „obličej“