obyčej

obyčej (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	obyčej	obyčeje
Genitiv	obyčeje	obyčejů
Dativ	obyčeji	obyčejům
Akkusativ	obyčej	obyčeje
Vokativ	obyčeji	obyčeje
Lokativ	obyčeji	obyčejích
Instrumental	obyčejem	obyčeji

Worttrennung:

oby·čej

Aussprache:

IPA: [ˈʔɔbɪt͡ʃɛj]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] gewohnte Art und Weise; Gewohnheit, Brauch, Usus, Gepflogenheit

Synonyme:

[1] mrav, zvyk

Beispiele:

[1] „Tam, kde jsou vyznačeny hranice Barmy, Thajska a Laosu, se nejprve lístky divokého čajovníku jedly, což je logické a částečně se tento obyčej dochoval dodnes.“

Dort, wo die Grenzen zwischen Burma, Thailand und Laos zusammenlaufen, hat man zuerst die Blätter der wilden Teepflanze gegessen, was logisch ist, und dieser Brauch ist bis heute zum Teil erhalten geblieben.

Wortfamilie:

obyčejný

Übersetzungen

 [1] gewohnte Art und Weise; Gewohnheit, Brauch, Usus, Gepflogenheit

Deutsch: Gewohnheit f, Brauch m, Usus m, Gepflogenheit f Englisch: custom → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „obyčej“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971 : „obyčej“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957 : „obyčej“

Quellen:

Ähnliche Wörter (Tschechisch):

ähnlich geschrieben und/oder ausgesprochen: obličej