Buk
Buk (Fagus) je rod rostlin z čeledi bukovité. Jsou to opadavé stromy s jednoduchými střídavými listy a nenápadnými, jednopohlavnými květy opylovanými větrem. Plodem jsou nažky uzavřené v ostnité číšce. Rod zahrnuje 13 druhů a je rozšířen v mírném pásu severní polokoule. V České republice se jako klimaxová dřevina vyskytuje buk lesní. Buky mají význam zejména jako zdroj kvalitního dřeva a jako okrasné dřeviny.
 Buk | |
|---|---|
 Buk lesní (Fagus sylvatica) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bukotvaré (Fagales) |
| Čeleď | bukovité (Fagaceae) |
| Rod | buk (Fagus) L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatBuky jsou jednodomé, opadavé stromy s hladkou kůrou. Zimní pupeny jsou dlouhé, rezavě hnědé, špičaté, kryté střechovitými šupinami. Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě uspořádané, s tenkou čepelí. Postranní žilky jsou nevětvené, víceméně souběžné, končící na okraji čepele v ostrém nebo nezřetelném zubu. Palisty jsou brzy opadavé.
Květenství jsou jednopohlavná a vyrůstají v paždí listů. Samčí květy jsou sdružené ve volné, stopkaté, mnohokvěté hlávce, mají srostlé kališní lístky a obsahují 6 až 16 tyčinek a zakrnělé zbytky semeníku. Okvětí nese 4 až 7 laloků. Samičí květy jsou zpravidla ve skupince po 2, podepřené jednoduchou, čtyřčetnou číškou a obklopené četnými listeny. Samičí květy mají volné kališní lístky, gyneceum je složeno ze 3 plodolistů se 3 volnými, zahnutými čnělkami. Plodem jsou 2 (1 až 3) vejcovité nebo trojhranné oříšky uzavřené v dřevnaté číšce otevírající se zpravidla 4 chlopněmi. Číška je na povrchu pokrytá krátkými, tuhými ostny. Plody dozrávají v 1. roce po opylení.[1][2]
-
Typická borka buku lesního -
Pupen buku velkolistého -
Samčí květenství buku lesního
Rozšíření
editovatRod buk zahrnuje 13 druhů. Je rozšířen především v mírném pásu severní polokoule, některé druhy přesahují i do horských oblastí tropů a subtropů. Areál rodu se rozpadá do 3 oblastí. Největší počet druhů roste ve východní Asii (zejména v Číně, dále v Koreji, Japonsku a Vietnamu). V Evropě se vyskytují dva druhy. Buk lesní roste v téměř celé Evropě kromě její severovýchodní části a zasahuje i do Turecka a na Kavkaz. Buk východní je rozšířen v jihovýchodní a východní Evropě a jihozápadní Asii. V Severní Americe se vyskytuje jediný druh, buk velkolistý. Nominátní poddruh roste ve východní polovině USA a Kanady, druhý poddruh (F. grandifolia subsp. mexicana, někdy oddělovaný jako samostatný druh F. mexicana) je rozšířen v severním a středním Mexiku.[3][4]
Buk lesní je ve střední Evropě dominantou listnatých lesů označovaných jako bučiny či bukojedliny. Bučiny se rozkládají jako přirozená, klimaxová vegetace na hlubších a vlhčích, živinami bohatších půdách. Častými příměsmi v těchto porostech jsou zejména jedle bělokorá a habr obecný, na rozvolněnějších suťových či skalnatých stanovištích také lípy, javory, jilmy, jasany, v jihovýchodní Evropě také buk východní. Buk lesní je na stanovištích vyhovujících jeho nárokům považován za konkurenčně nejsilnější středoevropskou dřevinu.[5] Čínské druhy rostou převážně jako jedna ze složek horských listnatých a smíšených lesů a jen velmi zřídka v porostech dominují. Naproti tomu v Japonsku tvoří zejména na straně přivrácené k Japonskému moři hlavní složku listnatých lesů.[4]
Taxonomie
editovatBuk je bazálním rodem čeledi bukovité a jeho příbuznost s ostatními rody dané čeledi je dosti vzdálená.[6] Druh Fagus chienii je znám pouze z typového sběru v provincii S’-čchuan v Číně. Byl popsán v roce 1935.
Prehistorie
editovat
Nejstarší fosílie přiřazované rodu Fagus pocházejí ze západních oblastí Severní Ameriky a jsou datované do období raného eocénu. Divergence amerického druhu Fagus grandifolia proběhla asi před 44 milióny let. V raném období středního eocénu se rod vyskytoval i v severovýchodní Číně. V průběhu oligocénu se buky rozšířily i do Střední Asie a Evropy. K divergenci mezi evropskými druhy Fagus sylvatica a F. orientalis došlo v období asi před 8,7 milióny let (svrchní miocén).[7]
Zástupci
editovatV současnosti je známo 13 druhů buku:[8]
- Fagus engleriana – buk Englerův
- Fagus japonica – buk japonský
- Fagus lucida – buk lesklý
- Fagus sylvatica – buk lesní
- Fagus grandifolia – buk velkolistý
- Fagus crenata – buk vroubkovaný, syn. buk Sieboldův
- Fagus orientalis[9] – buk východní
- Fagus chienii
- Fagus hayatae
- Fagus multinervis
- Fagus pashanica
- Fagus sinensis
- Fagus × taurica
Význam
editovat
Buky jsou významným zdrojem kvalitního dřeva. Buk lesní je pěstován v řadě různých kultivarů a jako okrasná a parková dřevina. Vzácněji se jako sbírkové dřeviny pěstují v botanických zahradách a arboretech i některé jiné druhy, jako je buk velkolistý, buk vroubkovaný nebo buk lesklý.[9]
Jádra plodů buku lesního jsou v omezeném množství jedlé. V některých oblastech Evropy z nich byl získáván jedlý olej, používaný do salátů a jako náhražka másla. Pražená jádra také sloužila jako náhražka kávy.[10]
-
Listy červenolistého kultivaru buku lesního F. sylvatica 'Atropurpurea' -
Poražené kmeny buku lesního -
Bukové dřevo
Přehled druhů a jejich rozšíření
editovat- Fagus chienii - Čína (S’-čchuan)
- Fagus crenata - Japonsko
- Fagus engleriana (Buk Englerův) - střední a jihovýchodní Čína
- Fagus grandifolia - východní oblasti Kanady a USA, Mexiko
- Fagus hayatae - jihovýchodní Čína, Tchaj-wan
- Fagus japonica - Japonsko, Korea
- Fagus lucida - jihovýchodní Čína
- Fagus multinervis - Korea
- Fagus orientalis - jv. a v. Evropa, jz. Asie, Kavkaz
- Fagus sinensis (syn. F. longipetiolata) - střední a jihovýchodní Čína, Vietnam
- Fagus sylvatica - Evropa, Malá Asie, Kavkaz
- Fagus x taurica - jv. Evropa, Krym (kříženec F. orientalis x sylvatica)[3]
- Fagus pashanica - Čína
Reference
editovat- ↑ HUANG, Chengjiu; ZHANG, Yongtian; BARTHOLOMEW, Bruce. Flora of China: Fagus [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NIXON, Kevin C. Flora of North America. Fagus [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FANG, Jingyun; LECHOWICZ, Martin J. Climatic limits for the present distribution of beech (Fagus L.) species in the world. Journal of Biogeography. 2006, čís. 33. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-07. Archivováno 7. 2. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ CHYTRÝ, Milan (ed.). Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace. Praha: 2013, 2013. ISBN 978-80-200-2299-8.
- ↑ GRÍMSSON, Fridgeir. Cretaceous and Paleogene Fagaceae from North America and Greenland: evidence for a Late Cretaceous split between Fagus and the remaining Fagaceae.. Acta Palaeobotanica. 2016, čís. 56(2).
- ↑ RENNER, S.S. et al. Species relationships and divergence times in beeches: new insights from the inclusion of 53 young and old fossils in a birth–death clock model. Philosophical transactions of the Royal Society of London. Jul 2016 Jul, čís. 371(1699). Dostupné online.
- ↑ Fagus L. | COL. www.catalogueoflife.org [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online.
- ↑ a b Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
- ↑ HEDRICK, U.P. (ed.). Sturtevant's edible plants of the world. [s.l.]: [s.n.], 1919. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu buk na Wikimedia Commons 
Téma Buk ve Wikicitátech
Slovníkové heslo buk ve Wikislovníku- http://www.biolib.cz/cz/taxon/id3451/pos0,200/
