říct

Czech

Alternative forms

• říci

Etymology

Inherited from Old Czech řéci, from Proto-Slavic *reťi.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːt͡st]
• Hyphenation: říct

Verb

říct pf (imperfective říkat)

1. to say

   Nevím, co na to říct. ― I don't know what to say about that.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	říct, říci	Active adjective	řkoucí
Verbal noun	(rčení)	Passive adjective	řečený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	řeknu	řekneme	—	řekněme
2nd person	řekneš	řeknete	řekni	řekněte
3rd person	řekne	řeknou	—	—

The verb říct does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	řekl	řekli	řečen	řečeni
masculine inanimate		řekly		řečeny
feminine	řekla		řečena
neuter	řeklo	řekla	řečeno	řečena

Transgressives	present	past
masculine singular	řka	—
feminine + neuter singular	řkouc	—
plural	řkouce	—

Related terms

adjectives

• řečený

 

nouns

• nářek
• pořekadlo
• přeřeknutí
• řeč
• řečník
• říkadlo
• říkanka
• výrok

 

verbs

• doříct
• naříkat
• nařknout
• odřeknout
• odříct
• odříkat
• podřeknout
• podříct
• přeřeknout
• říkat
• uřknout
• vyříkat
• vyřknout
• zařeknout
• zřeknout
• zříct

 

See also

• nazývat

Further reading

• “říct”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
• “říct”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)