říkat

See also: rikat and ríkat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řiekati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːkat]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: ří‧kat

Verb

říkat impf (perfective říct)

1. to say
2. to call, to name

   Říkejte mi Petr. ― Please call me Peter.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	říkat, říkati	Active adjective	říkající
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	říkám	říkáme	—	říkejme
2nd person	říkáš	říkáte	říkej	říkejte
3rd person	říká	říkají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive říkat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	říkal	říkali	říkán	říkáni
masculine inanimate		říkaly		říkány
feminine	říkala		říkána
neuter	říkalo	říkala	říkáno	říkána

Transgressives	present	past
masculine singular	říkaje	—
feminine + neuter singular	říkajíc	—
plural	říkajíce	—

Derived terms

verbs

• naříkat
• nařknout
• odřeknout
• odříkat
• podřeknout
• prořeknout
• přeřeknout
• uřknout
• vyříkat
• vyřknout
• zařeknout
• zaříkat
• zřeknout

 

Related terms

adjectives

• prostořeký

 

nouns

• nářek
• pořekadlo
• říkadlo
• říkanka
• výrok
• zaříkadlo

 

Further reading

• “říkati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “říkati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “říkat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)