bohomluven

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈboɣomɫuʋɛn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈboɦomluvɛn/

Noun

bohomluven m pers

1. theolog

Declension

Declension of bohomluven (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	bohomluven	bohomluvny	bohomluvni, bohomluvnové
genitive	bohomluvna	bohomluvnú	bohomluvnóv
dative	bohomluvnu, bohomluvnovi	bohomluvnoma	bohomluvnóm
accusative	bohomluvna	bohomluvny	bohomluvny
vocative	bohomluvne	bohomluvny	bohomluvni, bohomluvnové
locative	bohomluvnu, bohomluvnovi	bohomluvnú	bohomluvniech
instrumental	bohomluvnem	bohomluvnoma	bohomluvny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “bohomluven”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění