bydlet

Czech

Alternative forms

• bydlit

Etymology

Inherited from Old Czech bydliti. By surface analysis, bydlo +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbɪdlɛt]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: by‧d‧let

Verb

bydlet impf

1. to live, to dwell

Conjugation

Conjugation

Infinitive	bydlet, bydleti	Active adjective	bydlící, bydlející
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	bydlím	bydlíme	—	bydleme
2nd person	bydlíš	bydlíte	bydli	bydlete
3rd person	bydlí	bydlí, bydlejí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive bydlet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	bydlel, bydlil	bydleli, bydlili	bydlen	bydleni
masculine inanimate		bydlely, bydlily		bydleny
feminine	bydlela, bydlila		bydlena
neuter	bydlelo, bydlilo	bydlela, bydlila	bydleno	bydlena

Transgressives	present	past
masculine singular	bydle, bydleje	—
feminine + neuter singular	bydlíc, bydlejíc	—
plural	bydlíce, bydlejíce	—

Derived terms

• bydliště n
• bydlo n
• vybydlet
• zabydlet

 

Related terms

• obydlí n
• obývat
• přebývat

 

Further reading

• “bydleti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “bydleti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bydlet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)