hostit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech hostiti, from Proto-Slavic *gostiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦoscɪt]

Verb

hostit impf (perfective pohostit)

1. to host (to perform the role of a host)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	hostit, hostiti	Active adjective	hostící
Verbal noun	hoštění	Passive adjective	hoštěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	hostím	hostíme	—	hostěme, hosťme
2nd person	hostíš	hostíte	hosti, hosť	hostěte, hosťte
3rd person	hostí	hostí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hostit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	hostil	hostili	hoštěn	hoštěni
masculine inanimate		hostily		hoštěny
feminine	hostila		hoštěna
neuter	hostilo	hostila	hoštěno	hoštěna

Transgressives	present	past
masculine singular	hostě	—
feminine + neuter singular	hostíc	—
plural	hostíce	—

Derived terms

• hostitel
• pohostit
• rozhostit
• uhostit
• vyhostit
• zhostit

 

Related terms

• hospoda f
• host m
• hostinec m
• pohostinství n

 

Further reading

• “hostiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “hostiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “hostit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)