klekat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klekati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklɛkat]
• Hyphenation: kle‧kat

Verb

klekat impf (perfective kleknout)

1. (reflexive with si) to kneel

Usage notes

Klekat is in the class of Czech dynamic verbs. Its counterpart, klečet, is a stative verb.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	klekat, klekati	Active adjective	klekající
Verbal noun	klekání	Passive adjective	klekaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	klekám	klekáme	—	klekejme
2nd person	klekáš	klekáte	klekej	klekejte
3rd person	kleká	klekají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive klekat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	klekal	klekali	klekán	klekáni
masculine inanimate		klekaly		klekány
feminine	klekala		klekána
neuter	klekalo	klekala	klekáno	klekána

Transgressives	present	past
masculine singular	klekaje	—
feminine + neuter singular	klekajíc	—
plural	klekajíce	—

Related terms

nouns

• kleč
• klek
• klekání

 

verbs

• klečet
• kleknout

 

Further reading

• “klekati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “klekati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “klekat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)