kovat

See also: kovať

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kovati, from Proto-Slavic *kovati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkovat]
• Hyphenation: ko‧vat

Verb

kovat impf (perfective vykovat)

1. to forge
2. to hammer

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kovat, kovati	Active adjective	kovající
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kovu, kovám	koveme, kováme	—	kovejme
2nd person	koveš, kováš	kovete, kováte	kovej	kovejte
3rd person	kove, ková	kovou, kovají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	koval	kovali	kován	kováni
masculine inanimate		kovaly		kovány
feminine	kovala		kována
neuter	kovalo	kovala	kováno	kována

Transgressives	present	past
masculine singular	kovaje	—
feminine + neuter singular	kovajíc	—
plural	kovajíce	—

Related terms

• kovaný m
• kovárna f
• kovář m
• okovat
• podkova f
• podkovat

 

Further reading

• “kovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Finnish

Adjective

kovat

1. nominative plural of kova

Anagrams

• kotva, votka