nutit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *nǫtiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnucɪt]

Verb

nutit impf (perfective donutit or přinutit)

1. to force

Conjugation

Conjugation

Infinitive	nutit, nutiti	Active adjective	nutící, nutivší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	nutím	nutíme	—	nuťme
2nd person	nutíš	nutíte	nuť	nuťte
3rd person	nutí	nutí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive nutit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	nutil	nutili	nucen	nuceni
masculine inanimate		nutily		nuceny
feminine	nutila		nucena
neuter	nutilo	nutila	nuceno	nucena

Transgressives	present	past
masculine singular	nutě	nutiv
feminine + neuter singular	nutíc	nutivši
plural	nutíce	nutivše

Derived terms

• donutit
• nucený m
• přinutit
• vnutit
• vynutit

 

Further reading

• “nutiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “nutiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nutit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)