odbýt

See also: odbyt

Czech

Etymology

From od- +‎ být.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈodbiːt]

Verb

odbýt pf (imperfective odbývat)

1. (reflexive with si) to do, to get over

   Už si odbyl zkoušky. ― He has already done the exams.

2. to reject
3. to do a sloppy job, to skimp

   Synonym: odfláknout

   Tu práci jsi zase odbyl. ― You have skimped the work again.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	odbýt, odbýti	Active adjective	odbyvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	odbudu	odbudeme	—	odbuďme
2nd person	odbudeš	odbudete	odbuď	odbuďte
3rd person	odbude	odbudou	—	—

The verb odbýt does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	odbyl	odbyli	odbyt	odbyti
masculine inanimate		odbyly		odbyty
feminine	odbyla		odbyta
neuter	odbylo	odbyla	odbyto	odbyta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	odbyv
feminine + neuter singular	—	odbyvši
plural	—	odbyvše

Further reading

• “odbýti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “odbýti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “odbýt”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)