robův

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrobuːf]
• Hyphenation: ro‧bův

Etymology 1

From rob +‎ -ův. Noun rob comes from Proto-Slavic *orbъ (“servant, slave”), from Proto-Indo-European *h₃erbʰ- (“orphan, child slave or servant”).

Adjective

robův

1. (archaic) slave's, serf's

Declension

Declension of robův (possessive)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	robův		robova	robovo
genitive	robova		robovy	robova
dative	robovu		robově	robovu
accusative	robova	robův	robovu	robovo
locative	robově, robovu		robově	robově, robovu
instrumental	robovým		robovou	robovým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	robovi	robovy		robova
genitive	robových
dative	robovým
accusative	robovy			robova
locative	robových
instrumental	robovými

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Noun

robův

1. (obsolete) genitive plural of rob

   Synonym: robů

   • 1882, Antonín Kotík, transl., Historie literatur slovanských‎^[1], volume 2, Praha: F. Šimárček, translation of История славянских литератур by A. N. Pypin and V. D. Spasovich:

     Svobodní kmeti během času zmizeli v davu těch, kteří na statcích cizích – knížecích, kněžských nebo panských seděli s lidmi nevolnými, s roby a robův potomky.

     In the course of time free patriarchs disappeared in the crowd of those, who lived in somebody else’s estates – of a prince, priest or lord – with unfree people, with serfs and descendants of serfs.

Related terms

• roba
• robě
• robit
• robot
• robota

 

Further reading

• “robův”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957

Anagrams

• obrův